Jeho představu blaha, kdy nemusí předstírat, že „je jako ti druzí“ a může se věnovat svým poněkud solipsistickým zálibám, nečekaně naruší vpád jeho nevlastní sestry Olivie. Dvě neurotické bytosti se zpočátku střetnou, každá ponořena do vlastních problémů, ale v dobrovolné izolaci od vnějšího světa se mezi nimi začne vytvářet pouto spiklenectví. Lorenzo se dovídá mnoho o sobě samém a Olivia nachází citový vztah, po jakém nepřiznaně toužila. Ammaniti tak na malém prostoru a bez velkých slov dokázal vystihnout tajemství přechodu od dospívání k dospělosti.“