Jak jste se učil jazyky vy sám, když jste byl ještě studentem?
Měl jsem možnost studovat jeden rok na gymnáziu v Berlíně, takže němčinu jsem si zdokonalil v Německu. Měl jsem motivaci a byl jsem poměrně ambiciózní. Chtěl jsem umět mluvit perfektně, takže jsem po škole trávil ještě další hodiny sezením nad učebnicí. Ostatní chodili na pivo a já se učil slovíčka podle slovníku od A do Z :-). Bohužel jsem v té době ještě neznal paměťové techniky, díky kterým se učení jazyků dá o hodně zrychlit, takže mě to stálo hodně času a sil. Angličtinu jsem se již učil pomocí paměťové techniky, o které jsem se dozvěděl právě z německé literatury. Techniku jsem při jejím používání při vlastním studiu trochu vypiloval. Díky této metodě a systému zrychleného učení jazyků, který jsem si osvojil, šlo učení mnohonásobně lépe.
Kde vůbec poprvé jste se setkal s paměťovými technikami?
S paměťovými technikami jsem se poprvé setkal právě na semináři v Německu, kde jsem studoval. Fascinovaně jsem sledoval, jak si paměťový expert zapamatoval balíček 52 kanastových karet v přesném pořadí do pár minut a byl jsem přesvědčený, že musí mít fotografickou paměť. Rychle jsem ale pochopil, že vše je jen o znalosti správných technik a ty se může naučit každý. Paměťovým technikám jsem doslova propadl. V tu chvíli mě ještě nenapadlo, že budu někdy sám vést paměťové kurzy. Nicméně techniky jsem začal hned trénovat a používat co nejvíce prakticky. Zajímalo mě, jak je využít při učení jazyků nebo při studiu na vysoké škole. Přeci když si někdo může zapamatovat karty nebo binární čísla, proč by to nešlo se slovíčky nebo paragrafy? Na sobě jsem si ověřil, že možnosti použití paměťových technik jsou takřka neomezené, a i díky nim jsem zvládl vystudovat dvě vysoké školy či složit nejvyšší mezinárodní zkoušku z německého jazyka. Před deseti lety pak přišel nápad založit Školu paměti, aby se o paměťových technikách mohlo dozvědět co nejvíce lidí.
Říkáte, že kdo se nenaučí cizí jazyk za rok, nenaučí se ho nikdy. Myslíte to vážně?
Může to znít provokativně, možná velmi přísně, ale jsem o tom přesvědčen. Ten, kdo nemá správný systém, neví, jak se učit slovíčka, nepravidelná slovesa nebo členy, navíc ani nemá správnou učebnici, dříve či později s učením jazyka skončí. Učení je totiž náročné, lidé nevidí žádné úspěchy a jsou demotivovaní. Většinou to bývá tak, že byť mají tito lidé slušnou pasivní znalost jazyka, když mají mluvit, nedají často dohromady souvislou větu. Přitom to jde i jinak. Na našem kurzu Zrychleného učení cizích jazyků ukazuji systém, pomocí kterého je možné zvládnout jednu celou jazykovou učebnici právě za 6-12 měsíců. Zvládly to již tisíce našich účastníků, není to nic nemožného, když víte, jak na to.
Můžete uvést příklad, jak se pomocí vaší metody učí slovíčka?
Slovíčka jsou pro naši paměť, stejně jako třeba čísla nebo jména, neuchopitelná. Proto s nimi tolik bojujeme. Lidé se slovíčka učí biflováním, to jde ale tak trochu proti pravidlům fungování naší paměti. Ta lépe slyší na obrázky, na fantazijní, barevné příběhy plné emocí. Můžete si pořád dokola opakovat, že například DLAŇ se anglicky řekne PALM. Nebo si můžete představit žebráka s nataženou DLANÍ, ze které mu náhle vyroste obrovská zelená PALMa. Jde tedy o to, nahradit neuchopitelné cizí slovíčko uchopitelným pojmem a vytvořit nějaký vtipný obraz. Čím absurdnější a legračnější, tím lépe, a slovíčko si snáze zapamatujete. Příběh pak po několika zopakováních odchází a v paměti zůstane už jen samotné slovíčko. Španělsky vlajka se řekne BANDERA. Když si představíte, jak na Hradě visí VLAJKA a na ní se houpe nahý herec BANDERAs, slovíčko si zapamatujete hned a už vám z paměti jen tak nezmizí. Perfektní je, že metoda slovíček v příbězích se dá použít na jakýkoliv cizí jazyk. S trochou praxe tak není problém zapamatovat si i 100 slovíček za hodinu.
Kolika cizími jazyky se umíte domluvit?
Mluvím německy a anglicky, domluvil bych se částečně španělsky. Vždy jsem si hodně zakládal především na kvalitě. Při učení jsem měl vždy velké cíle, v Německu jsem studoval a chtěl jsem dosáhnout úrovně rodilého mluvčího. Povedlo se mi to a složil jsem z němčiny tu nejvyšší zkoušku. Mám rád ten pocit, když otevřu knihu v němčině nebo poslouchám anglické zprávy a bez problémů rozumím všemu.
Co dalšího kromě cizích jazyků se dá pomocí paměťových technik naučit?
Vlastě by se dalo říct, že prakticky cokoli. Lidem dělá největší problém si zapamatovat čísla, jména a cizí slovíčka, přitom na všechny tyto oblasti existují konkrétní paměťové techniky. S technikami si můžeme jednoduše zapamatovat nákupní seznam nebo třeba to do list, prezentaci či projev. Studenti se tak učí státy a hlavní města, latinské pojmy, díla autorů historická data nebo třeba celé maturitní nebo státnicové otázky.
Jste zakladatelem a lektorem Školy paměti. Převažuje u vašich klientů nějaká věková kategorie? A neplatí, že starším lidem jde učení pomaleji než mladým?
Na kurzy přicházejí lidé nejrůznějšího věku a povolání a dá se těžko říci, kdo převažuje. Přichází hodně studentů, kteří bojují s obrovským množstvím informací, které se musí učit. Nikdo jim totiž nikdy neřekl, jak se vlastně učit. Dalo by se ale říci, že takovým typickým účastníkem kurzu je člověk ve středním věku, který přijde se slovy, že s jeho pamětí to jde z kopce, že dříve si všechno pamatoval a teď cítí, že se mu paměť zhoršuje. Většinou je to tím, že v zaměstnání pracuje s informacemi pasivně – napsat mail, zapsat si schůzku do diáře, přednést prezentaci z papíru a pak domů pustit seriál. Tím svoji paměť moc nenamáhá. Srovnává se s tím, jak si pamatoval, když byl na škole, ale tam se spoustu informací musel učit. Naštěstí se ale paměť dá používáním paměťových technik znovu jednoduše rozhýbat a začne se opět zlepšovat. Ani věk nehraje roli. Naše nejstarší účastnice byla 92 letá paní Miluška, která přišla na kurz se slovy, že se zrovna začala učit španělsky prostě jen proto, aby nezblbla. Byla i v tomto pokročilém věku stále aktivní a velmi dobře věděla, že paměť je třeba trénovat. Lidé se často domnívají, že se paměť s věkem zhoršuje, ale není tomu tak. Mozek funguje jako sval a a když ho budeme správně procvičovat, nepůjde to s naší pamětí z kopce.
Paměť dobře funguje ve spojení s fantazií, jejíž míra je ale u každého jiná. Každý také nemá stejnou schopnost vizualizace, která je také důležitá. Nebo to tak není?
Po deseti letech vedení kurzů, kdy jimi prošlo již více než deset tisíc lidí, si troufnu říci, že neexistuje člověk, který by neuměl fantazírovat a vizualizovat. Každý člověk sní, když čtete knihu, v duchu si vše představujete jako nějaký film. Je pravda, že občas přijdou na kurz lidé, kteří o sobě tvrdí, že fantazii nemají tak dobrou. Vše se ale dá vytrénovat, i představivost. Právě proto na školeních začínáme zvolna, nejprve se snažíme rozhýbat fantazii a vizualizaci. Za chvilku s tím už nikdo nemá problém a všichni vymýšlení neuvěřitelné příběhy jako když byli ještě děti. Jakmile účastníci začnou používat techniky v každodenním životě, s vizualizací už nikdo problém nemá.
Co dělá klientům vašich kurzů největší problémy? Vypozoroval jste něco, nebo jde vše „jako po másle“?
Stále mě vlastně tak trochu překvapuje, jak je osvojení technik jednoduché pro všechny lidi bez rozdílu věku nebo třeba inteligence. I ti, kteří jsou zpočátku skeptičtí a myslí si, že to na ně fungovat nebude, vidí hned po vyzkoušení první jednoduché techniky výrazný rozdíl. Jediné, na co občas narážím je to, že někteří lidé přicházející na kurz nebo firemní školení a mají zpočátku příliš velké ambice. Už během dvou dnů školení zaznamenají všichni minimálně 300% zlepšení paměti, ale aby se dostali na úroveň šampióna, chce to ještě trochu tréninku. Když ale zakomponují paměťové techniky do každodenního života, není to nic těžkého, ani časově náročného. Prostě si uložíte do paměti nákupní seznam nebo si připravíte prezentaci bez papírku a neustále tím paměť zlepšujete.
Vaše kniha Jak se naučit 100 slovíček za hodinu vyšla už v roce 2017. Inspirovala také některé učitele ve školách? Učí se podle ní někde?
Proškolili jsme na našich kurzech již stovky učitelů a jazykářů ze státních i soukromých škol. Ti metodu slovíček v příbězích dál používají a doporučují naši knihu jak někteří říkají jako takovou „bibli na učení slovíček“. Od účastníků z řad pedagogů tak máme jednoznačně pozitivní zpětnou vazbu. Například účastnice všech našich kurzů a učitelka němčiny Daniela nám napsala: „Díky paměťovým technikám se ve vyučování při vymýšlení příběhů ke slovíčkům báječně pobavíme, hodina uběhne jako nic a slovíčka drží v hlavě“. Před nedávnem také Škola paměti získala od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy akreditaci na kurzy a aplikaci 2000slovíček, kde učíme pomocí metody slovíček v příbězích anglická, německá i španělská slovíčka.
Text: Kateřina Žídková
Foto: Hana Connor
