MUDr. Jan Cimický CSc. představil v pátek 29. dubna dvě novinky Pavilon na Zlatém návrší a Ve stínu draka. Hosty besedy a zároveň kmotři knih byli herec Jan Fišar, lékař prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc. a ředitel Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje plk. Mgr. Tomáš Landsfeld.
MUDr. Jan Cimický, CSc. vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a od počátku své lékařské dráhy se specializoval na psychiatrii. Až do roku 1996 pracoval v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, kde byl v letech 1981–1996 primářem socioterapeutického a rehabilitačního oddělení. V roce 1996 si otevřel privátní Centrum duševní pohody Modrá laguna. Jeho próza čerpá převážně z lékařské praxe, mnohdy jde o příběhy s detektivní zápletkou. Vydal několik sbírek vlastní poezie.
Ve stínu draka - ve Vltavě u Karlova mostu se objeví část lidského těla a je jasné, že zjistit o koho se jedná, bude velice těžké. Mordparta kriminální služby stojí opět před těžkým úkolem. V tu dobu přijíždí do Prahy na stáž mladý vyšetřující soudce z Číny a seznamuje se s vyšetřováním tohoto případu. Během jeho pobytu se podaří vyšetřování posunout a zdá se, že některé nitky případu povedou možná právě až do Číny. Obětí je totiž podnikatel, který začal úspěšně obchodovat s touto vzdálenou zemí, a jehož kolega a spolumajitel firmy prakticky v téže době zmizí.
Pavilon na Zlatém návrší je mozaika neobvyklých příběhů z psychiatrie. Mladý lékař vypráví, jaká dobrodružství podstoupil, aby pronikl do světa svých pacientů a mohl jim porozumět, a jak se psychiatrie stala jeho životním posláním.
V čem je pro Vás lákavý a výživný právě žánr detektivky?
J. Cimický: Odpověď je jednoduchá, muž nikdy nedospěje a zůstává stále chlapecký. Máme to v sobě a chceme dosáhnout něčeho, co se nám líbí. Strašně jsem si přál napsat příběh, kvůli kterému nedokáže někdo v noci usnout.
Kde čerpáte aspiraci pro nové zápletky? Kriminálka hodně stojí na tom překvapivém rozuzlení, kdo to tedy byl...
J. Cimický: Já si to vymýšlím. Dnes se na vás hrnou vraždy a lumpárny z médií každý den. Člověk ani nemusí příliš hledat. Ale nejlepší je to vymýšlet.
Máme před sebou jeden z Vašich nových titulů Ve stínu draka. Zde se tak trochu dostáváme i do Číny. Vy jste Čínu navštívil několikrát, proč se tam tak rád vracíte a čím je pro Vás tato země tak kouzelná?
J. Cimický: Já jsem dříve četl poezii z Číny, je nádherná, je jiná. Pak mě k tomu vedla i má další medicínská profese, akupunktura. Loni jsem jel do Číny po jedenácté.
Psychiatrie je pro literaturu velkým zdrojem inspirace. Proč si myslíte, že je to stále tak zajímavé téma?
J. Cimický: Detektivka je pohádka pro dospělé. Víme, že lekneme, ale stejně to vyhledáváme. Ono je dobře, když se trochu bojíme.
Umění může být pro někoho terapií. Myslíte, že dokáže i zastavit průchod duševní poruchy?
J. Cimický: Umění léčí. Léčba divadlem je jedna z nejstarších rad pro lidi s depresemi. Myslím si, že umění je pro nás příjemné a ten léčebný účinek je nesmírně důležitý.
Co je ten největší zabiják duševního zdraví a pohody?
J. Cimický: Já si myslím, že nám dnes chybí skutečné přátelské vazby, lidé se schovávají doma.
R. Doleček: Já myslím, že je to nedostatek komunikace a vzájemné důvěry. Mám jeden příklad. Dříve, když jsem jezdíval na dovolenou, za tu cestu jsem napsal 50, 60, 80 pohledů. Dneska se pohledy přestaly psát. Schází tomu duše.
J. Fišar: S těmi dopisy je to samozřejmě prokletí. Myslím, že problémem je především to, že se vytratila komunikace mezi lidmi.
T. Landsfelt: Hodně ve společnosti chybí tolerance. Dnes žijeme ve společnosti, kdy slova ztrácejí svůj význam, protože jich je mnoho.
J. Fišar: Jenom bych doplnil, že dalším problémem jsou knihy. Děti již nemají těch knih tolik, některé dokonce vůbec. Kvůli knih jsme vlastně dnes tady a zaplať pánbůh za to.
