Nejdříve nám prosím prozraďte něco o sobě…
Narodila jsem se v Československu. Po otevření hranic v roce 1989 jsem si vzala batůžek a vyrazila na autostop do Paříže. Paříž – to byl můj sen. Publikovala jsem v mnoha časopisech, novinách a médiích česky, anglicky a francouzsky. Během doktorských studií na Sorbonně jsem objevila dílo romantického básníka Alphonse de Lamartina, který byl v českém prostředí téměř neznámý, a přeložila jeho Básnické meditace. Ve Francii je Lamartine něco jako Karel Hynek Mácha pro českou literaturu. Velkého básníka jsem objevila tak, že jsem bydlela v Paříži ve Vile Jocelyn na náměstí Lamartine, tam stála jeho socha a u ní byl vyhlášený zdroj "studánkové" vody, kde stály fronty Pařížanů s kanystry. Nyní mi připadá, že Lamartinovy básně ožívají. Dvě stě let po jejich vzniku, pocitově se velmi podobají pocitům mladých lidí v současné době.
První knihu jste napsala už v roce 2012. Co vás přimělo ji napsat?
To byla taková legrace, sázka s kamarádem podnikatelem, že napíšu bestseller. Od dětství miluju psaní a moje aktivity se točí okolo, ať už vlastní psaní – básně, novinařina k tématům společnost a kultura, rozhovory a úvahy. Zajímá mne literatura teoreticky i prakticky. Zprvu jsem knížku chtěla vydat u nějakého nakladatelství, ale jedno mne nutilo odstranit z knihy eseje, což je podstatná a neoddělitelná část mé knihy a uměleckého záměru, jiné zase chtělo doplnit další postavu. A tak jsem si řekla, že u vize nemůžete dělat kompromisy, a udělala jsem na tu knihu rovnou vydavatelství www.48gam.cz Nakonec to bylo dobré rozhodnutí i po finanční stránce. Náklad se rozprodal a já jsem vyhrála sázku.
Pak následovala dlouhá pauza a vaše druhá kniha Sex v Praze 2 vyšla v roce 2020, tedy až po osmi letech. Co že to tak trvalo? Věnovala jste se něčemu jinému, nebo vám její napsání trvalo tak dlouho?
Věnovala jsem se podnikání – od roku 2007 máme oborové B2B časopisy na mezinárodní úrovni. S tímto "bejby" jsem byla často na cestách po světě. A pak přišel "lockdown", což mne "zavřelo" v Praze. Tak jsem se rozhodla, že zaznamenám události, které byly na naši společnost uvrženy. Psala jsem knihu proto, abych si udržela vysoké vibrace a humor, protože to, co jsme prožívali, moc vtipné nebylo.
Navazují na sebe tyto dvě knihy, nebo se dají číst samostatně?
Knihy jsou každá úplně jiná a nenavazují na sebe.
Jaké máte na knihu Sex v Praze 2 ohlasy?
Vždycky mne potěší, když mi čtenář napíše, že se u knihy bavil a smál, nebo že kniha předává "pozitivní" energii, což byl autorský záměr. Někteří si stěžovali, že se nesetkali s postavou z prvního dílu, kterou si oblíbili. Mysleli si, že právě tato nová kniha navazuje na první díl, ale nenavazuje. Ta postava mne přestala prostě bavit. Vypadla z kontextu a nechtěla se chovat tak, jak jsem si představovala. Samozřejmě nemůžeme nutit postavy, které vám v procesu psaní ožijí a potom už mi samy "diktují" a já jenom zaznamenávám, co se děje, aby se chovaly podle mých představ. Když se úplně z představy vychýlí, tak je nechám prostě jít ven z knihy. To si spisovatel může dovolit, je suverénním vládcem své tvorby. Psaní představuje svobodu. Například v politice nemůžete jen tak někoho vyhodit, i když by to mnozí uvítali. Také mám ohlas, že moje fantazie se podobá Marquezovým knihám, jako je Sto roků samoty, magickému realismu. Psaní je proces, který tříbí fantazii jak spisovatele, tak čtenáře.
Sex Praze 2 je erotická novela sledující osudy tří kamarádek, ale zároveň je zde politická linka… Jakému typu čtenáře je tedy určena?
Kniha je určena čtenářkám a čtenářům, kteří mají rádi humor pitvající analytickým způsobem jevy a věci až na dřeň, nechybí jim kreativita a jsou trochu "crazy," rádi přemýšlejí.
Máme tři kamarádky, které prožívají různé peripetie v lásce, vztazích a podnikání. Příběhy jsou protkané úvahami, které reflektují rozvířenou společenskou situaci doby. Rámcově je příběh usazen do magické Prahy, která se ocitla vyprázdněná v lockdownu. Sledujeme dění a společenský kontext, co taková událost dělá s lidmi a jejich chováním. Lucie, Hana a Betty jsou moderní nezávislé ženy à la Sex ve městě a prožívají lásku a vztahy – jedna má různé milence, střídá je, jak si zamane, s ničím se "nepárá." Druhá má velkou lásku v Paříži – její pan Božský je talentovaný scenárista. "Koronakrize" je pro vztah zkouškou – když se konečně setkají, některé jeho "náročnější" vlastnosti naberou halucinatorní podobu. Jaké to je, prožívat období, kdy údajně řádí po celém světě smrtelný virus, s hypochondrem? Jak velká láska dopadne? Třetí - Hana - hledá prince na bílém koni, ale naráží na různé pochybné existence. Setká se nakonec s vysněným partnerem?
Najdeme ve vašich knihách i autobiografické prvky, nebo se jedná pouze o fikci?
Když píšu, tak mi ani nepřipadá, že bych to psala já, je to jakýsi proud vědomí, který zaznamenávám. Mám pocit, a to i když se věnuji překládání poezie nebo prózy z francouzštiny, jako bych jen zaznamenávala hlas, který mnou prochází. Vidím to úplně jasně, jako bych přinášela slova ze širokého pole vědomí, které mnou prochází. Potom ale mám svobodnou vůli, když mne – mé spisovatelské já – něco z toho zaujme, posvítit si na situaci víc. Inspirace přichází z okolí, od přátel, známých a příběhů, a některé prvky jsou autobiografické. Mám také postavu spisovatelky, se kterou mě baví si hrát a nechat ji zasahovat do dění.
Už je to opět tři roky, co vyšel Sex v Praze 2. Máte už rozepsáno něco dalšího? A pokud ano, tak na co se můžeme těšit?
Rýsuje se mi další novela, ale nerada bych dopředu prozrazovala podrobnosti. Má podtitulek V záři královské lásky v osvobozené Evropě.
Text: Kateřina Žídková
Foto: archiv autorky
