Chorobná žárlivost, stín vlastní minulosti, osobní prohra, lítost a odpuštění. Témata aktuální v historii stejně jako dnes. Je však možné podat příběh, který vzešel v roce 1611 z pera samotného Williama Shakespeara, takovým způsobem, aby zaujal dnešního čtenáře a přitom nikterak neublížit originálu?
Před touto výzvou, v rámci mezinárodního vydavatelského projektu Hogart Shakespeare, jako první stanula Jeanette Wintersonová. Trhlina v čase je moderní adaptací Shakespearovy hry Zimní pohádka, hry o žárlivosti a síle lásky, která se odehrává v Čechách.
V původním díle je český král Polyxen na návštěvě u svého přítele krále Leonta a jeho ženy Hermiony na Sicílii. Na základě Hermionina naléhání si návštěvu ještě prodlužuje, čímž vyvolává u Leonta domněnku, že mezi ním a Hermionou je více než jen přátelství. Leontes svoji těhotnou manželku obviní z cizoložství, královnu posílá do vězení, Polyxenes prchá do své domoviny. Leontes odmítá přijmout za svou dceru, kterou královna ve vězení porodí a nechává ji odnést za hranice Sicílie. Až věštba z Delf dokáže královninu nevinu, ta však ve vězení umírá. V Čechách se sblíží Polyxenův syn Florizel s odvrhnutou Leontovou dcerou Perditou. Společně prchají na Sicílii, kde vyjde najevo nejen to, čí dcerou Perdita ve skutečnosti je, ale také jak to bylo se smrtí královny Hermiony.
V moderní verzi se ocitáme v současném Londýně, hlavní hrdina, obchodník Leo je stejně jako Leontes zaslepen žárlivostí. Domnívá se, že jeho manželka, zpěvačka MiMi mu byla nevěrná s jeho dlouholetým kamarádem Xenem, se kterým ho pojí více než jen obyčejné přátelství. Jeho žárlivost je vykreslena se vší surovostí. Leo je arogantní, paranoidní násilník, který si svou zuřivost vybíjí na své těhotné ženě a Xenovi, kterého se pokusí zabít. Jeho postavou zmítají doslova emocionální bouře. Neodbytný přízrak minulosti a osobní poklesky provázejí Lea i Shakespearova Leonta. Oba nesou odpovědnost za své činy a prožívají bolestná setkání s minulostí. Jedinou cestou ke šťastnému konci se stává odpuštění. Stejně jako Leontes odmítá přijmout novorozenou dceru Perditu za svou a posílá ji za oceán do města New Bohemia. Holčička se ocitá v babyboxu a stává se z ní nalezenec.
Wintersonová se drží stejné dějové linky jako Shakespeare, přesto se jí podařilo vytvořit dokonalou coververzi, která dokáže oslovit čtenáře, kteří předlohu znají, stejně jako ty, kteří se s příběhem seznamují poprvé. Úvodní stránky sice přinášejí zkrácenou verzi originálu, ale otázkou je, zda to není spíše na škodu. Osobně bych doporučila si originál přečíst až poté, co otočíte poslední list Trhliny v čase. Pokud originál znáte, budete nejméně od půlky přemýšlet, jak si se závěrem autorka poradila, protože tušíte, že Shakespearovské verzi by v dnešní době nikdo neuvěřil. Vězte, že jej zvládla dokonale. Celý příběh graduje scénu po scéně a na posledních stranách se nachází opravdu dokonalé finále. Pokud budete mít z knihy v průběhu čtení rozpačitý dojem, tak poslední stránky vaše hodnocení změní. Troufám si říct, že velkolepým závěrem se autorce podařilo překonat originál a potvrdila jím, že do knihy vložila nejen své autorství ale i velkou část sebe sama.
V celkovém hodnocení si své místo zaslouží také knižní obálka, která osloví zejména svou jednoduchostí a originalitou. S citem spojuje oba příběhy, dvě knihy se jejím prostřednictvím stávají jednou. Navíc až při četbě pochopíme tematiku zobrazeného pera, které na jednu stranu může odkazovat k Shakespearovi, ale na druhou stranu souvisí s dějem příběhu.
Wintersonová k přepracování díla přistoupila s úctou, která se v jejím projevu odrazila. Je jen otázkou jak si s dalšími příběhy poradí ostatní autoři, ale pokud se jim to podaří alespoň částečně jako Wintersonová, tak můžeme v příštích letech na knižních pultech očekávat opravdové skvosty.
Autor: Stanislava Otrubová