Představte nám své knihy Numeráčci a Roboťáci. Pro jak staré děti jsou vhodné a co v nich najdeme?
Jitka: Numeráčci a Roboťáci jsou knihy o Talentzemi, ale než se knihami stali, zažili již mnohé v praxi. Numeráčci byli a vlastně stále jsou náš projekt sloužící k vyhledávání nadání v intelektové (zejména v logicko- atematické) oblasti u dětí před nástupem do základní školy. Je to projekt, který jsme se Stáňou vymyslely a poprvé zrealizovaly v roce 2019 a jeho cílem bylo ukázat jednu z možností jak „hledat“ nadání v mateřských školách. Od té doby se nás mnozí každý rok ptali, kdy budou Numeráčci k mání pro rodiče, prarodiče, pedagogy… prostě pro všechny, kteří se zajímají o rozvoj dětí v této oblasti. A nás moc těší, že se koncem roku 2023 díky nakladatelství Bookmedia dostali na knižní trh. Nyní se k nim připojují Roboťáci, kteří v Talentzemi zastupují oblast digitálního světa se všemi jeho možnostmi i úskalími a přirozeně se opět věnují rozvoji matematicko- logického uvažování.
Stáňa: Numeráčci a Roboťáci by měli nejen rodiče, ale i předškolní pedagogy motivovat k vyhledávání a rozvíjení vyššího potenciálu či případného nadání u dětí v intelektové oblasti, kam logicko- matematická oblast patří. Je zcela přirozené, že jsou děti rozvíjeny v uměleckém a pohybovém nadání. Rodiče je ještě před nástupem do základního vzdělávání zapisují do sportovních klubů, uměleckých oborů základních uměleckých škol apod. Jen to intelektové nám stále za nimi pokulhává, a to je velká škoda, protože předškolní věk je pro rozvíjení dítěte nezastupitelný. Těší nás proto, že Numeráčci umí zaujmout. Když jsme společně počítaly kolik dětí se od roku 2019 našeho projektu zúčastnilo, došly jsme k číslu téměř 3 000.
Jitka: Ano, je to tak. A zaujmout a motivovat je pro děti opravdu důležité. Proto jsme se snažily, aby obě knihy měly svůj společný vesmírný prostor a podobný formát. Pomocí motivačních básniček v Numeráčcích a krátkých příběhů v Roboťácich se snažíme děti (i dospělé) motivovat k přemýšlení nad textem, k řešení následných úkolů, k zapojení logického uvažování a v Roboťácích i k využívání „starého dobrého – selského rozumu“.
Stáňa: Jak již zmínila Jitka, Numeráčci jsou zejména o logicko-matematické oblasti a Roboťáci o digitální. Obě knihy však spojuje i to, že se v nich prolínají různé gramotnosti, nejen ty dříve zmíněné. Jde především o před/čtenářskou gramotnost. Tu je nutné podporovat v dnešní „počítačové“ době všude a pořád!
Jitka: Důležitou součástí obou knih jsou také tzv. Zpravodaje. Z Číslicova v Numeráčcích a z Písíčkova v Roboťácích. Tyto stránky jsou věnovány dospělým a nikdo se nemusí bát dlouhého čtení. Jsou tak akorát a hodně informací je v nich o nadání, a nejen o něm, o nadaných dětech, a nejen o nich, o rodičích, a nejen pro ně, o emocích, hledání, objevování… ale třeba i o závislosti na moderních technologiích a etice v digi světě.
Kdo jako první přišel s nápadem na Talentzemi?
Jitka: Pokud jde o název, tak to jsem byla já. Talentzemě představuje nejen imaginární prostor ve Vesmíru se svými místy k „životu“, jako jsou právě teď Číslicov a Písíčkov a svými obyvateli Numeráčky a Roboťáky, ale je to také určitý vzkaz pro každé dítě, které má zájem objevit talent uvnitř sebe – talent ze mě… – talent, o kterém tak trochu ví, že ho má, a ve kterém třeba právě potřebuje podpořit.
Podle čeho tvoříte aktivity a úkoly pro děti?
Stáňa: Vycházím ze své dlouholeté praxe v mateřské škole. Vím, co by děli měly zvládnout, a tak zkouším, až jak daleko přes pomyslné „vývojové hranice“ dojdou. Úkoly v knihách jsou zastoupeny v různých stupních obtížnosti a záleží na daném dítěti, do kterého úkolu se pustí, a který si nechá na jindy. Cílem určitě není vyplnit celý sešit, úkol po úkolu. Dítě by to mělo bavit a se svými dospěláky by si mělo užít zábavu a prožít nezapomenutelné chvilky. K tomu slouží i návrhy dalších aktivit, ať už z oblasti výtvarné, hudební nebo pohybové. Nechybí ani společenské aktivity pro další děti a dospělé (např. vesmírné setkání). Opět bych ráda zdůraznila, že kniha propojuje různé gramotnosti, a tak při tvoření aktivit myslím na to, ať pokrývají co nejširší spektrum.
Jak se vám spolupracuje v autorském tandemu? Máte přesně rozdělené činnosti?
Jitka: No krásně!
Stáňa: No krásně!
Jitka: Potkaly jsem se sice až „za dospěla“, ale to myslím nebylo vůbec podstatné. I tak je to už hodně dlouho, že máme pocit, že se známe odjakživa. V tom, co děláme, se snažíme propojovat svět fantazie s tím skutečným. Pomocí textů, které píši já, a s nimi souvisejících úkolů a aktivit, které vymýšlí Stáňa, přibližujeme dětem místa, situace, prostředí a věci, které je obklopují ať už blízce, či vzdáleně.
Stáňa: Líbí se mi, že se na jednu věc díváme z různých úhlů pohledů a jejich propojením nám vznikají „věci“, které mají hlavu a patu, jak s oblibou říkáme.
U dětských knih je velmi důležitá obrazová část. Kdo vám zpracovává ilustrace a podle čeho ilustrátora vybíráte?
Jitka: Numeráčky a Roboťáky pro nás ilustroval pan Milan Lesniak, se kterým jsem se seznámila před několika lety při práci na jedné publikaci, ke které jsem tvořila příběhy. Bylo to tenkrát na téma polytechnického vzdělávání. A je to přesně tak, jak nám píše Marek Herman ve slově k Roboťákům: „…že i když se s někým vůbec neznáte, i tak se můžete potkat v myšlenkovém prostoru a zjistíte, že se doplňujete…“ Ilustrace pana Lesniaka nám od té doby krásně doplnily nejeden náš realizovaný projekt.
Stáňa: Určitě si ilustrátora vybíráme na základě předchozích zkušeností. Společné nadšení pro danou věc, vzájemné naladění se i úcta k práci toho druhého jsou základem pro úspěšnou tvorbu.
Věnujete se kromě knížek i dalším projektům zaměřeným na vzdělávání dětí?
Jitka: Snažíme se nabádat k nahlížení na vzdělávání v souvislostech. Tvoříme knihy a projekty pro děti, podílíme se na tvorbě didaktických pomůcek, pořádáme semináře pro pedagogy… spolupracujeme s mnoha skvělými lidmi, kteří mají ne-li stejné, tak hodně podobné vize jako my. A také se stále nějak průběžně adaptujeme na (nejenom) digitálně pádící svět kolem nás.
Stáňa: Jitka to všechno pěkně shrnula.
Co si myslíte o současném trendu mobilů a tabletů u dětí? Dát do rukou či nedat?
Jitka: Ono to asi není až tak o tom, dát či nedat, ale dřív, než dítěti zprovozníme mobil nebo tablet, měli bychom my dospělí aktivovat rozum. Je velmi jednoduché zapnout batoleti mobil, ať je klid, ale bývá vždy to nejjednodušší řešení nejlepší? Zkuste se začíst do Zpravodajů z Písíčkova v Roboťácich, ona se tam někde odpověď na tyto otázky skrývá… třeba i ve slovech Marka Hermana, pedagoga, spisovatele a lektora osobního rozvoje, který naše Roboťáky podpořil.
Stáňa: Za mě jednoznačně v předškolním věku nedat bez přítomnosti dospělých, a to tak nejdříve v pěti letech…
Myslím si, že je důležité dětem ukazovat, jak nám moderní technologie mohou pomoci, např. vyhledávání spojení, předpověď počasí apod. Takže společné plánování výletu s mobilem v ruce je za mě v pořádku (samozřejmě ne celé odpoledne…). Různé aplikace pomáhající rozpoznat druhy rostlin, hmyzu – skvělé! Ale vždy by to mělo být za bezpečného vedení dospělého. Jak říká Jitka, mnohé se dozvíte ve Zpravodajích v Roboťácích, ale protože jsem každodenně obklopena dětmi v mateřské škole a sleduji jejich „digitální/virtuální dětství“, moc se přimlouvám za to, aby se stalo znovu co nejvíce „reálným“.
Text: Markéta Bolfová
Foto: Jitka Zahumenská
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
