V českých kinech je od 1. listopadu k vidění nový film 7 dní hříchů s Ondřejem Vetchým v hlavní roli. O měsíc dříve se na pultech knihkupectví objevila také knižní verze příběhu, jenž diváky zavádí do Sudet roku 1945. Autorem scénáře i stejnojmenné knihy je publicista, spisovatel, scenárista a producent Josef Urban. Ten je podepsán taktéž pod knihou a scénářem k filmu Habermannův mlýn.
Ve své literární a scenáristické tvorbě se často vracíte do Sudet, kde se narodil Váš otec. Diváci mohli v poslední době zhlédnout hned dva celovečerní filmy odehrávající se v této oblasti. V roce 2010 to byl Habermannův mlýn a nyní je nově v kinech 7 dní hříchů. Jak úzce na sebe navazují tyto filmy?
Je pravdou, že jsem se otázce Sudet věnoval nejen ve svých románech, ale i filmech, nejen hraných. S Danem Krzywoněm jsme před pár lety natočili dokument Kde se valí kameny, který vzbudil opravdu velkou odezvu ještě v průběhu natáčení. Pojednává totiž o odplatě za zločin spáchaný německou jednotkou Wehrmachtu v Leštině (česká vesnice v Sudetech).
Ještě v průběhu natáčení byl na místním hřbitově vztyčen pomník všem obětem konce válečného běsnění. K tzv. osmičkovým výročím České televize jsme rovněž s Danem v roce 2008 dokončili film o odstoupení pevnostního pásma, tedy Sudet. Tedy i tyto filmy na sebe navazují, nejen Habermannův mlýn a 7 dní hříchů. Navazují na sebe tím, že pojednávají o osudech lidí ve vypjaté době, shodou okolností v horách, kterým se odpradávna říká Sudety. S tímto názvem přišel již řecký zeměpisec Ptolemaios. Sudete byl původní název pro Jeseníky, v překladu to znamená Země divokých kanců (sviní).
V obou případech jste autorem knihy i scénáře. Jaké jsou zásadní rozdíly při tvorbě scénáře a psaní knihy?
Je zvláštní, že obě knihy a oba filmy se jmenují stejně. Rozdíl mezi scénářem a knihou je zcela zásadní, především v tom, že román je hotová věc, tedy dokončené dílo. Scénář je sice základním stavebním kamenem filmu, ale je pouze jeho součástí. Pokud se film nedokončí, scénář jakoby neexistoval. V tom je zcela zásadní rozdíl. Já jsem měl docela štěstí, že mé scénáře se téměř vždy do podoby filmu nějakým způsobem přetavily.
U Habermannova mlýna vznikla první kniha, pak scénář. U 7 dní hříchů to bylo také tak, nebo kniha vznikla až po filmovém scénáři?
U 7 dní hříchů to bylo naopak. Tedy nejprve jsem napsal scénář potom román. Zpočátku jsem si myslel, že je lepší postup scénář – román. Dnes si myslím opak. Ale vše se vyvíjí.
Reakce na knihu i film Habermannův mlýn byly vzhledem k tématu jak pozitivní, tak negativní. Přeci jen se zde mnozí našli a měli na dané téma místy jiný pohled. Čekáte, že se po zhlédnutí fi lmu 7 dní hříchů objeví podobné reakce?
Já bych chtěl rehabilitovat název Sudety. Má kniha 7 dní hříchů pojednává o osudech lidí na pozadí extrémních geopolitických posuvů. Jinými slovy, když se vyskytnete ve špatný čas na nepravém místě, můžete zažít třeba něco podobného, co se stalo Janovi a Agnes v mém románu. Sudety jsou prostě hory, ne Konrad Henlein a jeho strana, která pomáhala rozbít republiku v roce 1938. V Polsku se hory na jihu země stále Sudety jmenují. U nás tento název pořád budí kontroverze, protože byl mnohokrát politicky zneužit. Z toho důvodu si myslím, že reakce budou podobné, jako v případě Habermannova mlýna.
Jak došlo k tomu, že se film a kniha jmenují 7 dní hříchů? Původně byl snímek natáčen pod názvem Země divokých sviní.
Název jsme změnili z ryze pragmatických důvodů. Představte si, že sháníte peníze na film s takovýmto názvem. Je to producentský problém. Proto byl název změněn. Film se jmenuje 7 dní hříchů z toho důvodu, že se odehrál skutečně v sedmi poválečných dnech. Divák si to v kině může velmi jednoduše spočítat. Hříchů proto, že se v tomto období porušily všechny hříchy, tedy ty kapitální, kterých je rovněž sedm. Myslím, že je to logické.
Jste spokojen s konečnou verzí filmu podle Vašeho scénáře? Vzhledem k tomu, že jste byl zároveň producentem filmu, měl jste natáčení více „pod kontrolou“? A jak se Vám spolupracovalo s režisérem Jiřím Chlumským?
Film 7 dní hříchů vznikal do konečné podoby řadu let. Je jasné, že pokud pracujete na historické látce, navíc s režisérem, který měl nominaci na Oscara (za Slovenskou republiku se snímkem Nedodržený slib), musí jít oba tvůrci filmu do vzájemného kompromisu. Jinak to totiž nejde. Film je na rozdíl od knihy kolektivní dílo, takže mnohdy záleží na zdánlivě nepatrných okolnostech. Když napadne metr sněhu, nebo je v údolí povodeň, natáčecí plán se mění. V tom ohledu nelze mít natáčení “pod kontrolou“. Jinak jsem spokojen, jsme s Jirkou Chlumským kamarádi, takže jsme se vždy dohodli.
Herci jako Ondřej Vetchý, Éva Vica Kerekes, Anna Šišková, Jarek Hylebrant, Jiří Schmitzer, Norbert Lichý sami o sobě slibují divákům silný filmový zážitek… Měl jste jako producent velký vliv na herecké obsazení filmu?
Producent má právo mluvit u filmu do všeho, tak to prostě je. Habermannův mlýn jsem napsal mimo jiné i proto, aby se v roli Březiny objevil Ondřej Vetchý. Nebyl jsem ale producent a tudíž jsem nemohl do obsazení mluvit. Ve filmu 7 dní hříchů Ondřej hraje. Jistě v tom cítíte značný rozdíl.
Máte v plánu věnovat se dále problematice poválečného odsunu Němců?
S problematikou odsunu Němců jsem skončil. Je to dnes již uplynulá kapitola mého života, řekl jsem vše, co jsem měl na srdci. Začal jsem a také dokončil tuto práci.
Na čem nyní pracujete? Chystáte nějakou novou knihu?
Dan Krzywoň přišel s nápadem natočit film o legendárním horolezci Joskovi Smítkovi, který zahynul měsíc před koncem války v Terezíně. Napsal jsem počátkem roku scénář Ohňová cesta. Příběh o přátelství na laně, příběh o nekonečných možnostech lidského ducha na nás čeká. Je to velká výzva…
Jaký jste čtenář? Čtete hodně? Jaký žánr máte nejraději?
Čtu pořád, čtu všechno, co mě zaujme. Mám na stole obrovskou haldu knih. A knížek mám v bytě tolik, že bych je snad ani nespočítal. Až jednou umřu, mám dojem, že je někdo spálí, protože s tím množstvím si patrně hned tak někdo neporadí. V životě mě jako literáta oslovil nejvíc Harry Thürk se svým nedostižným románem Hodina mrtvých očí. Jeho styl psaní je natolik geniální, že jej těžko někdo bude moci předstihnout. Mám rád poezii, považuju ji za nejvyšší stupínek literatury. Pokud má autor sluch a smysl pro rytmus, není nic krásnějšího než se nechat unášet jejím svěžím proudem. Uměl to dobře Karel Hynek Mácha či Jaroslav Seifert.
Prozradíte nám, čím trávíte čas, když zrovna nepracujete?
Jezdím na řece na kajaku. Pádluju za každého počasí a mám rád divokou vodu. Sjezdil jsem po světových řekách mnoho říčních mil. Taky rád chodím běhat do lesa se svým hafanem Buckem. Mimochodem je to Český horský pes. S ním trávím vlastně v těchto dnech nejvíc volného času. Běháme na horách dlouhé štreky, někdy až do zemdlení. To potom v putyce pivo nejlépe chutná…
Zuzana Roubíčková
