V sérii filosofických esejů napsaných v 70. a 80. letech Bondy pokračuje ve filosofické detektivce, kterou začala Útěcha z ontologie. Artificiální bytosti jako smysl existence lidstva; etický nihilismus konečné rychlosti světla; milost a spasení pro ateisty; prázdnota, která je plností všeho. Zdánlivě nesourodá a absurdní směs provokativních úvah začne dávat dobrý smysl v kontextu stále aktuálnějších problémů. Rozsáhlý esej Juliiny otázky se zabývá vztahem etiky a technologií, zejména umělé inteligence a jiných možností modifikace člověka. Narážíme zde i na etické reflexe stále rozvíjených fyzikálních teorií o holistické povaze vesmíru. Další texty od 70. do poloviny 80.let zkoumají možnosti dialogu mezi náboženskými a nenáboženskými přístupy ke světu, a stávají se tak inspirací pro jedno z nejžhavějších témat kulturní globalizace - snahu o shodu mezi lidmi různého vnitřního založení či z odlišného kulturního prostředí. V esejích z přelomu 80. a 90. let Bondy řeší problém vztahu vědy a filosofie, rozpracovává svoji nesubstanční ontologii a opírá ji o buddhistický pojem prázdnoty. Všechny úvahy spojuje neustálá kritická společenská reflexe a analýza mocenských elit na Východě i na Západě.