Když mi byly dva roky, tak jsme se s rodiči přestěhovali do Holandska. Následovaly četné cesty po Evropě. Za zmínku stojí výlet do Chorvatska v devadesátém čtvrtém, kdy jsme vyrazili do míst, kde se stále bojovalo, abychom se vyhnuli davům. To se nám sice povedlo, ale blízká střelba a vrtulník s vojáky, který přistál těsně vedle nás na pláži, zapříčinil náš rychlý přesun jinam. V mých sedmi letech jsme odletěli na dva roky do Kalifornie, pak rychle následovaly další cesty do Asie.
Jste více lékařem nebo cestovatelem?
Do konce minulého roku jsem byl více cestovatelem, jelikož jsem trávil několik měsíců s rodinou v Řecku a měl plnou hlavu psaní zážitků ze světa. Nyní mou mysl plně zaměstnává
nová pozice očního lékaře, do které jsem nedávno nastoupil, takže předpokládám, že momentálně jsem více lékařem.
Máte práci a rodinu. Jak se to dá všechno skloubit s cestováním do tolika zemí?
Obtížně, ale jde to. Mám pět týdnů dovolené jako každý jiný. Můj trik, jak získat čas, je dát
si několikaměsíční volno mezi jednotlivými životními etapami. Před nástupem na vysokou školu jsem takto vyrazil do Asie, po dokončení medicíny do Afriky, po dokončení doktorátu do Řecka. Snažím se cestovat kdykoliv to jde – na státní svátky, Vánoce apod. Pevně věřím, že rodinu budu brát za dobrodružstvím s sebou stejně tak, jako brali moji rodiče mě.
Jaký zážitek z cest, který se vám přihodil, považujete za nejhorší? A který naopak za nejlepší?
Velice nebezpečný zážitek se mi udál v Malajsii, kde mě žahla nejjedovatější medúza světa, čtyřhranka smrtelná, která je schopna člověka usmrtit do dvou minut. Jen s velikým štěstím se mé srdce nezastavilo a střet se zákeřným plovoucím rosolem jsem přežil. Těch nejlepších zážitků byla spousta. Kdybych si měl ale vybrat, tak opět volím příhodu z vodního prostředí, a to potápění s divokými kapustňáky. Pozorovat v osamění tyto mohutné, ale naprosto bezbranné kolosy bylo dechberoucí.
Navštěvujete některé země vícekrát, nebo jen jednou a dost?
Mým cílem není si země jen „odškrtávat“. Snažím se je poznat, pochopit a prožít. Na to potřebuje člověk ideálně hned několik návštěv. Samozřejmě jsou místa, kde jsem byl pouze jednou, ale (většinou) doufám, že se do nich někdy vrátím. Pak jsou země, které jsem navštívil opakovaně. Například v Číně jsem byl v rámci čtvrtstoletí pětkrát a bylo nesmírně zajímavé pozorovat přerod „Rudého draka“.
Na vašich internetových stránkách máte uvedeno 100 zemí navštíveno, 100 dalších čeká. Které to budou, už máte naplánováno?
Mým snem je trojice Bhután, jemenský ostrov Sokotra a Antarktida. Zatím přesné plány nemám, ale sny ano, tedy první krok splněn (smích). Rád bych se tento rok podíval s kamarádem do Laosu a s rodinkou někde po Evropě. Zde mi sice již mnoho nových zemí nezbývá, ale jak jsme se bavili před chvílí – rád objevím nová místa i v zemích již navštívených.
Budou tedy EXOToulky SVĚTEM 2?
Spíše EXOToulky MEDICÍNOU. Druhou knihu bych rád pojal jako soubor bizarních příběhů z lékařského prostředí. Medicína skrývá dobrodružství podobného, ne-li silnějšího kalibru jako ty nejakčnější africké země.
Jaké máte od čtenářů ohlasy na první knihu?
Za každou recenzi a zpětnou vazbu jsem velice vděčný. Zatím jsou ohlasy pozitivní, což mě nesmírně těší a motivuje. Čtenáři oceňují především dynamičnost krátkých příběhů bez zbytečné omáčky.
Přemýšlel jste o sepsání knihy dlouho, nebo jste se rozhodl ze dne na den?
Od dětství jsem hltal knihy velkých cestovatelů: Kapuścińského, Halliburtona, Brysona, Newbyho, Dalrympla a mnoha dalších. Tajně jsem toužil zažít podobná dobrodružství a následně je zformulovat do knihy. Nejprve jsem psal reportáže pro časopis Lidé a Země a poté začal pracovat na EXOToulkách. Zanedlouho poté, co jsem knihu rozepsal, mě oslovilo nakladatelství Šulc-Švarc, zda bych nechtěl své příběhy vydat u nich. S radostí jsem přijal a začal si plnit další dětský sen.
Cestovatelských knih vychází mnoho. V čem je ta vaše výjimečná, v čem se od ostatních odlišuje?
Zda je v něčem výjimečná se neodvažuji hodnotit, nicméně odlišuje se spektrem a strukturou příběhů. Většina cestovatelské literatury se zaměřuje na určité téma z jednoho časového období, ať už je to cesta kolem světa, průjezd Ameriky na motorce, Afriky na kole nebo pěší pouť někam. Má kniha se odlišuje tím, že je to soubor těch opravdu nejdivočejších zážitků, které se mi přihodily za několik desetiletí. Jedná se o pestrou paletu ze všech kontinentů. Odvažuji si tvrdit, že je v EXOToulkách materiálu hned na několik knih. Nechtěl jsem ale jít cestou zdlouhavého rozepisování. Naopak jsem omezil každý příběh pouze na několik stran. Zážitek je vždy doplněn ruční ilustrací linorytem, která dle mého názoru umožní každému čtenáři snáze popustit uzdu jeho představivosti.
Zábavná setkání v zapadlých vesničkách.
Text: Kateřina Žídková
Foto: archiv J. Lukeše
Obtížně, ale jde to. Mám pět týdnů dovolené jako každý jiný. Můj trik, jak získat čas, je dát
si několikaměsíční volno mezi jednotlivými životními etapami. Před nástupem na vysokou školu jsem takto vyrazil do Asie, po dokončení medicíny do Afriky, po dokončení doktorátu do Řecka. Snažím se cestovat kdykoliv to jde – na státní svátky, Vánoce apod. Pevně věřím, že rodinu budu brát za dobrodružstvím s sebou stejně tak, jako brali moji rodiče mě.
Jaký zážitek z cest, který se vám přihodil, považujete za nejhorší? A který naopak za nejlepší?Velice nebezpečný zážitek se mi udál v Malajsii, kde mě žahla nejjedovatější medúza světa, čtyřhranka smrtelná, která je schopna člověka usmrtit do dvou minut. Jen s velikým štěstím se mé srdce nezastavilo a střet se zákeřným plovoucím rosolem jsem přežil. Těch nejlepších zážitků byla spousta. Kdybych si měl ale vybrat, tak opět volím příhodu z vodního prostředí, a to potápění s divokými kapustňáky. Pozorovat v osamění tyto mohutné, ale naprosto bezbranné kolosy bylo dechberoucí.
Navštěvujete některé země vícekrát, nebo jen jednou a dost?
Mým cílem není si země jen „odškrtávat“. Snažím se je poznat, pochopit a prožít. Na to potřebuje člověk ideálně hned několik návštěv. Samozřejmě jsou místa, kde jsem byl pouze jednou, ale (většinou) doufám, že se do nich někdy vrátím. Pak jsou země, které jsem navštívil opakovaně. Například v Číně jsem byl v rámci čtvrtstoletí pětkrát a bylo nesmírně zajímavé pozorovat přerod „Rudého draka“.
Na vašich internetových stránkách máte uvedeno 100 zemí navštíveno, 100 dalších čeká. Které to budou, už máte naplánováno?
Mým snem je trojice Bhután, jemenský ostrov Sokotra a Antarktida. Zatím přesné plány nemám, ale sny ano, tedy první krok splněn (smích). Rád bych se tento rok podíval s kamarádem do Laosu a s rodinkou někde po Evropě. Zde mi sice již mnoho nových zemí nezbývá, ale jak jsme se bavili před chvílí – rád objevím nová místa i v zemích již navštívených.
Budou tedy EXOToulky SVĚTEM 2?
Spíše EXOToulky MEDICÍNOU. Druhou knihu bych rád pojal jako soubor bizarních příběhů z lékařského prostředí. Medicína skrývá dobrodružství podobného, ne-li silnějšího kalibru jako ty nejakčnější africké země.
Jaké máte od čtenářů ohlasy na první knihu?
Za každou recenzi a zpětnou vazbu jsem velice vděčný. Zatím jsou ohlasy pozitivní, což mě nesmírně těší a motivuje. Čtenáři oceňují především dynamičnost krátkých příběhů bez zbytečné omáčky.
Přemýšlel jste o sepsání knihy dlouho, nebo jste se rozhodl ze dne na den?
Od dětství jsem hltal knihy velkých cestovatelů: Kapuścińského, Halliburtona, Brysona, Newbyho, Dalrympla a mnoha dalších. Tajně jsem toužil zažít podobná dobrodružství a následně je zformulovat do knihy. Nejprve jsem psal reportáže pro časopis Lidé a Země a poté začal pracovat na EXOToulkách. Zanedlouho poté, co jsem knihu rozepsal, mě oslovilo nakladatelství Šulc-Švarc, zda bych nechtěl své příběhy vydat u nich. S radostí jsem přijal a začal si plnit další dětský sen.
Cestovatelských knih vychází mnoho. V čem je ta vaše výjimečná, v čem se od ostatních odlišuje?
Zda je v něčem výjimečná se neodvažuji hodnotit, nicméně odlišuje se spektrem a strukturou příběhů. Většina cestovatelské literatury se zaměřuje na určité téma z jednoho časového období, ať už je to cesta kolem světa, průjezd Ameriky na motorce, Afriky na kole nebo pěší pouť někam. Má kniha se odlišuje tím, že je to soubor těch opravdu nejdivočejších zážitků, které se mi přihodily za několik desetiletí. Jedná se o pestrou paletu ze všech kontinentů. Odvažuji si tvrdit, že je v EXOToulkách materiálu hned na několik knih. Nechtěl jsem ale jít cestou zdlouhavého rozepisování. Naopak jsem omezil každý příběh pouze na několik stran. Zážitek je vždy doplněn ruční ilustrací linorytem, která dle mého názoru umožní každému čtenáři snáze popustit uzdu jeho představivosti.
Zábavná setkání v zapadlých vesničkách.
Text: Kateřina Žídková
Foto: archiv J. Lukeše
