Na Světě knihy proběhlo představení Kafkova životopisu napsaného historikem Reinerem Stachem. Jedinečné dílo považované za milník biografické literatury, který není určen pouze úzkému okruhu "kafkologů", ale Stachův styl je tak živý, jako byste četli napínavý román.
Knihu Kafka/Rané roky vydalo na začátku roku nakladatelství Argo. V německých literárně-historických kruzích se o ní říká, že je to biografie století. Autor Reiner Stach na ní pracoval osmnáct let. Každých osm let vydal jednu knihu třísvazkové biografie. Jako poslední napsal první díl. Začal dílem třetím, druhým a nakonec vznikl první. Nikde se nespletl a neopakoval se, měl to perfektně rozvrženo. Dá se předpokládat, že další dva díly spatří světlo světa na konci tohoto roku.
Na Svět knihy přjel na besedu překladatel knihy Vratislav Jiljí Slezák. Když si toto dílo čtete, dozvíte se mnoho zajímavých věcí o Praze, o historii jednotlivých míst, o českých dějinách.
Jak se dojde k tak obsáhlému dílu? Takový životopisec by řekl: Franz Kafka se narodil 3. července 1883. Ale Stach se podívá na to, co bylo 3. července 1883, jaké bylo počasí, co se psalo v novinách, co se hrálo v divadlech a dovíte se o tom dnu naprosto všechno. Pojďme se tedy dovídat o 3. červenci 1883, kapitola má název
V Praze nic zvláštního
3. červenec 1883. Vlídný letní den, jasno, vzduch v úzkých uličkách pražského Starého Města se jen chvílemi slabě pohne. Už kolem poledne jsou zrozžhavené, je 30 stupňů. Naštěstí není dusno. Z těch několika mraků, které se objeví odpoledne, nic nehrozí. A tak se tisíce Pražanů těší na vlahý večer u piva a vína při dechovce v některém z bezpočtu zahradních lokálů. Dnes je úterý, kdy se koná zejména mnoho koncertů vojenské hudby a v rozlehlé zahradní pivnici na Žofíně se zábava rozproudí už ve čtyři hodiny. To je doba pro turisty, studenty a drobné soukromníky. Ostatní musejí totiž ještě několik hodin pracovat. A není jim co závidět. Lopotí se někde v krámě či v písárně a vyjít si k muzice bohužel mohou až po západu slunce. I dopřát si divadelního představení závisí mnohdy na tom, bude-li šéf zrovna dobře naložen. Pro všechny se dnes dává Fedora, nejnovější melodram úspěšného francouzského autora Victoriena Sardoua a Němci se mohou pobavit ve Forxteatru, na programu je Nestroyova hra Chcete mít svou švandu aneb Kupečtí mládenci v hlavním městě. A ti, pro něž je i toto příliš náročné, si mohou zajít na fešnou, slečnu Lehnerovou, která s dalšími nově angažovanými uměleckými silami předvádí svůj rozverný a veskrze slušný program na scéně Vandas singspilhalle. Z takové nabídky si téměř 160 tisíc obyvatel města může celkem dobře vybírat.
Když kniha vyšla, na plakátech bylo napsáno: Biografie, která se čte snadněji než Kafkova díla. Je to čtení neobyčejně zábavné, vybaví vás vědomostmi o dějinách, místopise, což je také zásluhou překladatele Vratislava Slezáka. Knihu jsem dostala od něj a říkala jsem si, že si jí jen tak zalistuji. To jsem si ale dala, protože jsem najednou zjistila, že je v pokoji strašná zima, mám studené nohy a jsou čtyři hodiny ráno. A to se vám nejspíš stane taky. Když jsem se propracovala ke kapitole, která se jmenuje Latina, čeština, matematika a jiné srdeční záležitosti, tak ten svazek se pohybuje od roku 1883 do roku 1911, kdy se Kafka rozhodl, te se stane spisovatelem, to jsou ty rané roky. Když jsem viděla, jak začíná ta kapitola, tak to se Vratislav zachvěl blahem, protože....Vratislave, vysvětlete prosím, co je to Meyeriáda. (Komentář moderárorky besedy Hany Kofránkové, režisérky Českého rozhlasu).
Vratislav Slezák:
Meyeriáda je spisek, který sepsal jeden student gymnázia, věrohodně ve spisku jedhoho studenta vylíčena situace v tehdejších rakouskýc gymnáziích, konkrétně v Praze. Meyer je jakási symbolická figura, která má konkrétního představitele, starého gymnaziálního profesora, kterému se žactvo snažilo provádět alutria. Zajímavé je, a to také autor životopisu hodnotí, na jaké úrovni byla výuka klasických jazyků tenkrát, když tento chlapec složil celou Meyeriádu - dlouhý školní epos.
Poté, co všichni na místě byli už plném svém počtu a ctěným pánům kantorům dal školník znamení zvonkem, již každý z nich odspěchá k žactvu, jež dychtivě čeká. Též stařec Meyer se úzkostně vybíral ku třídě svojí. Z dálky již zaslechl třeskutý lomoz a řádění hochů. Pamětliv snu však ten letitý muž velmi třásl se. Těsně až ke dveřím došel. Právě již hodlaje vstoupit, zaváhal u nich přec, znovu si v srdci otázku klada. Zoufalci nápad se jeden zdál náhle , Za kliku tichounce vzíti, jak ředitel ve zvyku mívá, otevřít dveře, však žákům v nich sám se nezjevit zatím. Budou se oni domnívat poté, že vkročit chce ředitel Brum a umlknou ihned. On často zaváhal v takové léčce. Učinil tak, leč úmysl jiný měl potom...Předtím už totiž žák - chlapec, krutý to mstivec jeden, klíčovou dírkou spatřil, jak stařec před dveřmi stojí a uhodnuv bystře, co učitel v zápětí učinit hodlá.
Hana Kofránková: Chtěla bych se zeptat něco ohledně překladu. Díly biografie vycházejí plus mínus po šestii letech. Poslední díl vyšel v roce 1914. Vy jste ho přeložil na začátku roku 1916. Byl to fofr?
Vratislav Slezák: Fofr vznikl tím, že nakladatelství dalo celkem krutý termín. Záleželo mu na tom, aby takto proslulá kniha vyšla co nejdříve. Pak už záleželo na tom, aby vyšla v češtině, neboť pojednává o českém prostředí. Takže jsem to dělal asi deset měsíců, v potu v tváři a s tuhými zády u počítače.
Hana Kofránková: Druhý a třetí díl bude tedy překládat někdo jiný? Nerozhýbáte záda?
Vratislav Slezák: Ano, ano.Teď se snažím odpočívat a odmítat návrhy.
-red-
