Na Stránky světa jsem se těšila jako malá. Už když se na knihu podíváte, máte pocit, že vás čeká něco magického. Když pak člověk zjistí, že celá kniha je o světě, kterému vévodí knihy, nemůže to žádného knihomola nechat chladným. Řeknu to narovinu, má očekávání byla obrovská. Čekala jsem něco epického, něco, co mě nenechá ani vydechnout a bohužel přesně tohle se nestalo. Vezmeme to ale hezky popořádku…Představte si svět, ve kterém knihy srší magií, postavy ožívají a existují města plná milionů knih. Přesně v tomhle světě žije patnáctiletá Furie Fearfaxová, která se narodila jako bibliomant – člověk, který dokáže čerpat sílu, které knihy skrývají a využívat ji. Bohužel to má jeden háček, každý bibliomant potřebuje svoji dušeknihu a ta Furiina se ne a ne objevit.
Navíc Furie pochází z rodu Rosenkreutzů, kteří v minulosti patřili mezi 5 vládnoucími rodů bibliomantů. Mezi rody to ovšem začalo vřít a Rosenkreutzovi byli nuceni utéct z Německa a dnes se skrývají uprostřed anglického venkova. Ale jak to, tak vypadá, nejsou před nepřáteli skryti tak dobře, jak si mysleli…
Napsat ve zkratce o čem vlastně jsou Stránky světa tak úplně nejde. Kai Meyer stvořil úplně nový svět se svojí vlastní historií, zákony a pojmy. Proto se může zdát, že začátek je lehce zdlouhavý a bez akce, nicméně všechno to vysvětlování má svůj důvod a bez nějakého představení byste byli za chvilku úplně ztracení. Já jsem si vlastně celý ten rozjezd užívala a donekonečna vzdávala hold člověku, který něco takového dokázal vymyslet. Jen si to představte – nábytek, co umí mluvit, nekonečné knihovny, čtení během spánku – prostě všemožné dokonalé detaily, které mě celou dobu nepřestaly překvapovat. Vážně, tahle knížka je prostě snem každého knihomola!
Bohužel se ukázalo, že pro udržení mé pozornosti a zájmu nestačí dokonale promyšlený svět, ale ještě něco navíc. Něco, co dělá z dobré knihy knihu úžasnou. Celému příběhu totiž nejvíc ze všeho chyběl spád, gradace. Vždycky, když už jsem měla pocit, že přichází „to“ něco, autor mě zas vrátil nohama na zem a já začínala celý ten proces začítání se hezky od začátku.
Přitom kniha měla vlastně všechno, co by taková správná young adult kniha mít měla. Tajemství, romantiku, humor, akci, zvraty – to vše, ale v tak zvláštním poměru, že jsem se prostě nemohla začíst, ať už jsem se snažila sebevíc. Celou knihu jsem tak balancovala na pomezí „jsem nadšená ze všech těch nápadů“ a „vůbec to neodsýpá, nudím se“. To také způsobilo, že stále tak úplně nevím, jestli jsem z knihy nadšená anebo zklamaná.
Pokud jde o postavy i přesto, že hrdince bylo 15 let a já se zpočátku trochu obávala, jestli si spolu padneme do noty, neměla jsem nakonec s Furií žádný větší problém. Co se ale týká vedlejších postav, jsem si skoro stoprocentně jistá, že už si za pár týdnů ani nevzpomenu na jejich jména. Nikdo z nich totiž nijak zvlášť nevybočil ze své předepsané škatulky, a to i přesto, že bylo vidět, jak se jim autor snaží vdechnout trochu života a udělat je pro čtenáře víc uvěřitelné.
Hodnocení
Sečteno podtrženo, opravdu stále nevím, co si o Stránkách světa myslím. Na jednu stranu vám autor přináší opravdu originální, promyšlený svět, který vás zajisté dostane a vy budete jenom zírat, co všechno si na vás dokázal vymyslet. Na stranu druhou, knize chyběla pořádná dávka čtivosti, která by mě nutila otáčet stránku za stránkou, a právě teď pět ódy, místo neustálého přemýšlení, jestli jsem nadšená nebo zklamaná. Nicméně nelituji času stráveného se Stránkami světa, a tak nějak stále naivně věřím, že v dalších dílech se mi všeho toho, co mi tady chybělo, dostane plnými doušky.
Autor: Pavla Dostálová
