Vydejte se s Kamilem Rodanem, autorem knihy Ženy s korunou, na procházku evropskými monarchiemi a poznejte osudy krásných a vlivných žen aristokracie 19. a 20. století.
Byly mladé, krásné a svět je miloval. I tímto způsobem by se daly s trochou nadsázky popsat hrdinky této knihy. Není náhoda, že exkluzivita prostředí evropské aristokracie 19. a 20. století vytvořila mýtus o zcela výjimečných lidech, jejichž životní styl a osudy se vymykaly a vymykají chápání prostého člověka. Úkolem této knihy je dokázat pravý opak tohoto dnes již vžitého klišé a při procházce jednotlivými evropskými monarchiemi ukázat na životních osudech žen, které se pohybovaly v bezprostřední blízkosti královských trůnů, nebo na ně dokonce usedly, jak moc se jejich osudy podobají životním cestám každého z nás.Kamil Rodan je absolvent pětiletého magisterského studia historie na Filozofické fakultě Ostravské univerzity v Ostravě a doktorského programu hospodářských a sociálních dějin tamtéž. Vedle dějin Slezska a regionálních hospodářských dějin se zabývá výzkumem evropských královských rodů 19. a 20. století, československou kulturou v období normalizace a tvorbou životopisných slovníkových hesel. Je autorem monografie o slezském zemědělství na přelomu tradiční a občanské společnosti, populárně-naučné knihy o životě významných aristokratek 19. a 20. století a řady odborných studií s hospodářským a kulturním obsahem. V současné době je vědeckým a výzkumným pracovníkem Oddělení historického výzkumu – Slezského ústavu Slezského zemského muzea v Opavě.
Dnes jste tady jako autor knihy Ženy s korunou. Jak jste vybíral, které ženy do knihy vybrat?
První úvaha byla taková, že napíšu o ženách, o kterých je více informací. Ale nakonec jsem se rozhodl vybrat ženy méně známé, abych představil jejich osudy. Informace jsem se snažil zpracovat do příběhů, které by byly stravitelné pro veřejnost.
Co vás přimělo k tomu, že jste šel do těch žen, které jsou často upozaděny za panovníky?
To jste si v podstatě odpověděla sama. Když se podíváte na historickou linii, vydávaly se dějiny politické, vojenské, kulturní a teď jsou hitem dějiny sociální. Většinu těch dějin tvořili muži. Existuje řada životopisů různých králů, vévodů, vojevůdců, ekonomů a podobně. Ženy dělaly jen polovinu páru, rodily děti a reprezentovaly. Kromě pár výjimek tyto ženy nevystoupily ze stínů těch mužů, i když byly mnohdy tou hybnou silou.
Je to vaše první kniha určena široké veřejnosti. Není to vědecká kniha pro úzký kruh odborníků. Co vás k tomu vedlo?
Já si myslím, že úkolem historiků není jen zpracovávat historii, ale tu historii popularizovat.
Někteří lidé přečtou knihu za jeden večer. Jak dlouho trvá autorovi samotná práce, až do chvíle, kdy drží knihu v ruce?
Ta kniha trvala rok a půl. Je to takové noční dítě. Dopoledne jsem psát nemohl, protože jsem učil a psal jsem po večerech. Nejzdlouhavější částí byl sběr informací, pro mě osobně je blokem angličtina, trvá mi, než se anglickou literaturou prokoušu.
V dnešní době je rozvod poměrně běžná věc, ale jak to bývalo v dřívější době s rozvody u vysoce postavených osobností?
Rozvod byl do poloviny 20. století tabu. Kdo se tehdy rozvedl, tak se v podstatě vědomě vyčlenil ze společnosti. Rozvod pro vládnoucí vrstvu nepřipadal v úvahu. Ten monarcha měl různé mechanismy k donucení svého protějšku, aby se nerozvedl.
Jaké mechanismy byly například na princeznu, která byla problémová?
Tou první fází bylo nasazení špehů. Žena, když se provdala, tak si s sebou nesměla vzít nikoho ze své země. Pokud už nastal větší problém, tak šla buď do kláštera, nebo do blázince. Samozřejmě 20. století už bylo jiné. Tam jsou ty potížistky už horší. Například Diana byla také potížistka, která ovlivňovala veřejné mínění.
