Po obsáhlém souboru básnického díla a následných sbírkách Pradávné kořeny a Agonda, napsaných v Indii, vydává nakladatelství Galén již čtvrtou knihu básní Jaroslava Hutky, tentokrát napsanou v Čechách. Přestože Hutka je právem vnímán především jako písničkář, jeho tvorba básnická a prozaická tvoří většinu jeho literárního díla.

Ve sbírce Karanténa (2000) poznáváme Hutku jako básníka, kterého známe zejména ze sbírek Koryta krve a Hořký déšť. Tedy jako toho, kdo dokáže v jednom asociativním proudu propojit existenciální rozměr každodennosti, osobní deník, aktuální společenskou kritiku, zachycení dějinného rozměru lidského života i náboženskou a filosofickou reflexi do strhujícího celku, který směřuje zejména - k budoucnosti. Až se budou lidé po letech snažit pochopit zevnitř a nezkresleně niterný prožitek celosvětové karantény způsobené rozšířením koronaviru v roce 2020, bude Hutkova básnická sbírka patřit bezesporu k těm nejpřesvědčivějším a nejvíce nadčasovým svědectvím o tomto podivném období.