Kniha S cejchem ďábla odhalí krutost karlštejnské vražedkyně

Nikdo se jí nechce postavit do cesty a ti kdo to udělají, jsou krutě potrestáni, nebo prostě zmizí. Nakonec i na ní dojde a ona je spravedlivě postavena před soud. Čachtická paní z Čech to má spočítané. Mlčky vyslechne svůj trest a v Praze roku 1547 umírá.

Mé první setkání s autorkou Oldřiškou Ciprovou a rozhodně ne poslední. Kniha S cejchem ďábla si mě získala od první stránky, kdy nám představuje mladou dívku Kateřinu z Komárova. Té se v lese splašil kůň a ona tak byla odkázána sama na sebe. Pro její smůlu ji v lese napadne lapka, ale Kateřina se nedá. Ubrání se mu a zabije ho. Díky strachu ze smrti se v ní probere taková obrovská síla, že ho ubodá k smrti dýkou. Od otce i tak dostane tvrdý trest. Ten nejde pro ránu bičem daleko a Kateřina to moc dobře ví. Další ranou v jejím mladičkém životě je i to, že ji znásilní mladý podkoní Michal. Byla do něho bláznivě zamilovaná a on jí nakonec udělá to nejhorší. Za to ale také zaplatí. Naleznou ho s podříznutým hrdlem ve stáji. Ve stáji, kde tolik ublížil naší krásné Kateřině.

Kateřina je kvůli tomu vyšetřována, ale rychle se to smete ze stolu. Provdá se za pana Jana z Bechyně a odjíždí s ním na jeho tvrz Pičín. Nesnáší svého muže a po incidentu s Michalem se jí veškeré tělesné radovánky hnusí. Když si tedy její muž uleví svůj sexuální chtíč u služky, je zle. Kateřina se to dozví a nebohou služku pro výstrahu potrestá. Je nahá přivázána mezi kůly a zbičovaná samotnou Kateřinou. Ta ji pak ještě do ran nasype sůl. Své běsnění si ale nepamatuje. Když začne švihat, jako by ji posedl ďábel. Nic nevnímá a nakonec omdlí. Druhý den pláče pro nebohou služku a její osud.

Od téhle události se na Pičín snese strach. Kateřina trestá i malou chybičku, křivé pohlédnutí. Obyvatelé si nakonec vydechnou, když se panstvo přestěhuje na hrad Karlštejn. Tam se chce Kateřina uvést v dobrém světle. Aspoň tak si to myslí. Jenže když spatří zanedbaný hrad, jsou dobré myšlenky ta tam. Už při svém příchodu ztrestá klíčníka. Tomu z oken hradu přihlíží i Václav Hájek z Libočan. Ten tu studuje staré svazky, aby mohl napsat svou velkolepou kroniku.

Lid nemá rád svou paní. Jan Bechyně skutky své andělské manželky přehlíží. Ta si ho na svou stranu nakloní tím, že ho pouští do svého lože. Vytrpí si nezbytné povinnosti manželky a ví, že bude mít od něj klid.

Bestie z Karlštejna už své touhy po krvi nekrotí. Jen trestá tak, aby to nebylo vidět. Nejeden pacholek či služka přijde o oko, má zlomeniny nebo prostě zmizí. Po jednom takovém zmizení se na hradě objevuje mladý obchodník Prokop. Ten je okouzlen krásou paní Kateřiny a nevěří, že by mohla páchat takové skutky, o jakých si lid tajně povídá. Jenže ani on není na hradě náhodou. Má své tajemství, proč přišel zrovna sem. Jeho pohnutky zjistíme až ke konci příběhu.

Mezi tím se nad Kateřinou začnou pomalu stahovat mračna. Václav Hájek z Libočan již nemůže koukat, jak je služebnictvo trestané a snaží se zahájit vyšetřování. Při prvním slyšení neuspěje, protože lid se bojí hněvu své paní. Když se pak ale na Karlštejně stane další neštěstí, najde se jeden svědek, který se chce paní postavit. Než však i on promluví, zemře. Naštěstí se i tak najde někdo, kdo dopodrobna popíše před tribunálem poslední řádění Kateřiny z Lažan. Tím se učiní konec utrpení lidu karlštejnského a pičínského. Nic nezmůžou ani konexe Jana Bechyně u císaře.

Že jsem tu prozradila příliš mnoho? To si jen myslíte. Všechna tahle fakta jsou známá, jen autorka jim dodala punc čtivosti. A že to čtivé je. Sama jsem tu knihu měla přečtenou během pár hodin. Krutost Kateřiny mě děsila a nedivím se, že byl vystrašený i lid, kterému vládla. Já bych asi z jejího dvora rychle utíkala. Tedy pokud bych už dávno nebyla mrtvá nebo zmrzačená.

Autor: Zdenka z Medvědí oázy