Kniha Skrytý život Fidela Castra prozrazuje spoustu pikantností

Vše se však změnilo v ten okamžik, kdy požádal vůdce o odchod „na odpočinek“. Za tuto opovážlivost Fidel svého věrného druha vsadil do žaláře. Právě zde, v odporně páchnoucí kobce plné švábů, dává sám sobě slib, že odhalí světu Fidelovu odvrácenou tvář. Po dvou letech byl z vězení propuštěn. Právě v této chvíli využil všeho, co se u Fidela naučil – techniky kontrašpionáže, postupy sledování, ale i postupy, jak se proti sledování bránit. Ty mu posloužily v době, kdy se rozhodl v roce 2008 Kubu opustit a emigrovat do USA. Po odpykání trestu totiž kubánská policie sledovala každý jeho krok. Dnes žije na Floridě, kde se pustil do sepsání veškerých tajných informací, které o Fidelovi věděl (někdy opravdu jen on sám, veškerý Fidelův denní program zapisoval do tzv. librety). Až do smrti Castra mu bylo usilováno o život. Díky této výpovědi se, tak konečně dovídáme o Castrových pohnutkách, vztazích k rodině, kubánskému lidu, i sympatiích ke komunismu a odporu proti všemu imperialistickému.

Kniha Skrytý život Fidela Castra je pozoruhodná právě pro všechny pikantnosti, které prozrazuje. Fidel Castro, jenž si přezdíval Líder máximo, El Jefe nebo El Comandante, vlastnil utajený rajský ostrov Cayo Piedra s luxusním letoviskem, kam se vydával na palubě své soukromé jachty Aquarama II v doprovodu dalších hlídkových plavidel Pionera I a II, jež měly na palubě kališnikovy, granáty, munici a kulomety. Na ostrově se věnoval podmořskému rybolovu. Potrpěl si na biopotraviny a nepil skoro žádný alkohol (výjimkou byla pouze dobrá whisky). Vášnivě se zajímal o křížení evropských krav.

Součástí jeho ochranky byl nejen jeho dvojník Silvina Alvareze, ale také ozbrojenci se stejnou krevní skupinou, aby byli v případě naléhavé nutnosti připraveni k transfuzi krve z paže do paže a zachránit tak vůdci život. Dvojník byl využit zejména v době, kdy byl Castro těžce nemocen a nikdo se o tom neměl dozvědět!

V knize se popisují i jeho milostné avantýry. Fidel byl otcem téměř desítky dětí narozených z pěti svazků. O žádného ze svých potomků se nikdy nezajímal. Nezajímali ho ani jeho sourozenci, kromě bratra Raúla.

Vůdce zřídil ostrov Punto Cero de Guanabo, cvičný tábor, tzv. „kampus revoluce“, na kterém se cvičila téměř všechna latinskoamerická guerillová hnutí (z Venezueia, Kolumbie, Chile, Nikaragui, Salvadoru, Peru) i hnutí z celého světa. Nechyběly ani teroristické organizace (např. ETA, IRA, Fatah, LFOP, Černí panteři).

Kniha dále popisuje působení tajné služby G2 – Státní policie/bezpečnosti. Agenti byli infiltrováni úplně všude. Kontrolovali každý průmysl, každou instituci, ministerstvo, školy i na těch nejmenších vesnicích. Cizí jim nebyly odposlechy a špehování.

Castro, který byl skvělým manipulátorem a neporazitelný v tvorbě dezinformací, ze všeho nejvíce podporoval guerillu ve Venezuele. Důvod byl zcela zištný – černé zlato. Jeho sen, aby Venezuela Kubě dodávala ropu za přátelskou cenu, se mu vyplnil až po 40. letech snažení, v roce 2006 za prezidentování Huga Cháveze. Na oplátku do Venezuele vysílal kubánské lékaře do nouzových kolonií. Překvapující pro čtenáře může být Castrův velice přátelský vztah se spisovatelem a nositelem Nobelovy ceny Gabrielem Garciá Márquezem. Z toho chtěl dokonce udělat prezidenta Kolumbie, Márquez však odmítl.

Fidel Castro se do čela Kuby dostává v lednu roku 1959 po úspěšném revolučním puči. Jako partyzán vtrhnul na Kubu spolu se svým přítelem Ernestem Guevarem v čele partyzánského guerillového hnutí 26. července a bojuje proti zkorumpovanému režimu Fulguncia Bastisty.

Autor: Denisa Illíková