Bohumír Ďuričko začal tuto svoji knižní zpověď Kočkoviny připravovat již ve vazební věznici.

Kniha je jeho vnitřní výpovědí a hodnocením dosavadního života, vzpomíná na své krásné ženy, které ho vždy milovaly, ale on je neuměl nikdy dát na první místo, upřednostňoval kamarády, zájmy, koníčky a sám sebe. Vzpomíná, jak kamarádům nedokázal říci ne, kolik ztratil času povídáním o ničem, kolik utratil peněz. Vzpomíná na politické diskuze s různými politickými subjekty, jak jim poskytoval dary a mnohým i různé osobní rady.