Kristiánova legenda je věnovaná druhému pražskému biskupu Vojtěchovi a patří k nejvzácnějším historickým dílům české literatury. Sepsaná zprvu latinsky koncem 10. století vypráví o životě a umučení sv. Václava a jeho báby sv. Ludmily.
Autor této zakladatelské památky, mnich Kristián z rodu Slavníkovců, ji připisuje ve svém
prologu svému synovci, druhému biskupu pražskému Vojtěchovi. To znamená, že psal
své dílo v posledním desetiletí 10. století a že je to tedy nejstarší historický spis českého
autora, psaný ovšem latinsky. Toto rané datování vedlo k dlouhodobým diskusím, jichž se
zúčastnilo mnoho historiků a slavistů. Složitou problematikou vzniku, obsahu a autorství
této legendy – vyprávějící o pokřtění Moravy Řekem Cyrilem, o jeho obraně slovanské
bohoslužby před papežem v Ř ímě, o působení biskupa Metoděje na dvoře Svatoplukově
a posléze o sv. Ludmile a sv. Václavu – se významnou měrou zabýval i profesor Jaroslav
Ludvíkovský (1895–1984) v četných článcích, studiích a recenzích. V této publikaci
přehledně shrnuje výsledky své mnohaleté práce a po letech vydává i latinský text Kristiánovy
legendy, o němž se sice mnoho psalo a mluvilo, ale který zůstával pro většinu
zájemců prakticky nedostupný. Vydání obsahuje i paralelní český překlad a textovou
kritiku. V poznámkách se profesor Ludvíkovský zabývá zejména Kristiánovým stylem
a komentuje zvláště ty pasáže, které jednoznačně potvrzují pravost legendy a její datování
do 10. století.