Mladé tělo ve starém světě? Duše v těle? Nebo zase naopak. Ostatky vnitřní emigrace, údělu lidského. Jen úhly pohledu, které je nutno přejít. Rozumem? Vírou. Věřím, abych porozuměl. Všichni ti Zahradníčkové a Holanové… věděli to. Eva Marie Růžena to ví také. Ví o hraně vesmíru. Nebát se velkých slov. Ale sucho je v ústech po velkých slovech a svět má žízeň. Co zbývá, když ani víra ne? Poezie. Oslovit bližního, Jediného. Nečekat, až zaprší morfium. Trpělivost. Až dozraje srdce a vyroste strom. Až klášter lidství otevřou jarní včely.