Ladislav Špaček pochází z Ostravy, je původním povoláním pedagog. Vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1990-1992 byl redaktorem a moderátorem Československé televize. Poté od roku 1992 působil jedenáct let na Pražském hradě jako mluvčí prezidenta Václava Havla. Účastnil se bezpočtu vrcholných společenských událostí, jako doprovod hlavy státu navštívil více než 50 zemí světa, setkal se s desítkami prezidentů a členů královských rodin. Je spoluautorem a protagonistou televizního seriálu Etiketa a napsal v tomto duchu také celou řadu knih. V současnosti působí jako konzultant v oboru komunikace a etikety, pořádá přednášky pro manažery firem a úřadů.
V Etiketě se dočtete leccos z toho, co bylo zmíněno v předchozích knihách (brambory se krájejí vidličkou dnes a krájely se tak i před deseti lety a sako se zapíná na horní knoflík už od vévody z Windsoru), ale najdete v ní i mnohá pravidla, u nichž došlo oproti minulosti ke změně (třeba že kravata už není vyžadována tak často jako před dvaceti lety nebo za jakých okolností si lze obléct džíny do společnosti). Tato kniha je nejobsáhlejší příručkou etikety, jaká kdy u nás vyšla. Obsahuje komplexní soubor pravidel etikety ze všech oblastí lidského života. Najdete v ní poučení pro všechny životní situace a budete vědět, jak být svým dětem vzorem. Etiketa si všímá rozdílů mezi mladou a starší generací, vysvětluje stylové rozlišení konzervativního a ležérního stylu, neodsuzuje módní vlivy a neomezuje se na drahé a značkové oblečení. Je moderní, praktická a srozumitelná všem.
„Pravidla etikety mají vyšší sílu než zákony, které přijímají parlamenty, nelze je totiž zrušit.“
Co všechno jste pro své čtenáře připravil?
Já už jsem vlastně napsal 22 knih a říkal jsem si, že je na čase skončit. Myslím si, že jen málo lidí napsalo tolik knih. Chtěl jsem uzavřít své životní dílo něčím pořádným a chtěl jsem napsat něco, kde bude úplně všechno. Knihu jsem psal asi 9 měsíců a poté se i dlouho vyráběla.
V knize se objevují i vaše osobní vzpomínky. Má oblíbená je o miskách na očistu prstů v Americe. Mohl byste to trochu přiblížit?
Delegace jednoho afrického státu večeřela v bílém domě na státní večeři. Američané mají položeny základy etikety jinak, ale přesto je večeře v Bílém domě velká událost. Ti Afričané se chovali velice vybraně, a když na stůl přinesli misku na opláchnutí prstů, vzali misku a tu vodu vypili. Američané pak přemýšleli, co udělat. Měli si v té misce opláchnout prsty a ukázat těm Afričanům, jací jsou burani? Proto Američani na sebe mrkli, misku vzali a vodu také vypili. To je přesně to, co je v etiketě podstatné. Chovat se ušlechtile a mile k ostatním lidem.
V rozhovorech s vámi nejčastěji padají otázky na největší prohřešky Čechů v etiketě. Já bych to teď obrátila. Za co byste Čechy naopak pochválil?
Rozhodně si myslím, že vztah k etiketě se stále zlepšuje. Já to vidím například v zájmu o své knihy. Vydal jsem jich 23 a všechny jsou stále v oběhu. Mám denně přednášky, vyučuji stolování. Jedná se většinou o mladé manažery, kteří si uvědomují, že etiketa je předpokladem jejich úspěchu. Nějaký mládenec dokonale rozumí autům nebo počítačům a tahle schopnost ho katapultuje do role obchodního ředitele firmy. Pak tento mladý ředitel, který byl zatím v nejlepší restauraci v pizzerii, letí do Londýna do luxusní restaurace, kde má uzavřít velký kontrakt. Teď ten mladík přemýšlí, co si vzít na sebe, jak se chovat a podobně. Ti obchodní partneři si samozřejmě tohoto chování všímají a vnímají ho. My si musíme tyto dovednosti osvojit a zautomatizovat. Pak to můžeme od malička ukazovat svým dětem a ony si to vštípí, naučí se to a budou to brát za samozřejmé. Kromě manažerů si etiketu chtějí vštěpovat odpovědní rodiče, kteří chtějí, aby se na svých dětech podepsali správně a předali jim dobré návyky. Nejsilnějším výchovným nástrojem je nápodoba. Třetí skupinou, která se o etiketu zajímá, jsou mladí lidé, kteří chtějí být dokonalí.
Dnes velká část veřejného dění odehrává na internetu. Nezapomínají lidé na etiketu mnohdy proto, že sedí doma v teplákách u počítače?
Určitě tomu ta anonymita přispívá. Vždy spolu lidé komunikovali přímo. I v tom virtuálním prostoru se ale musíme chovat společensky. Pravidla etikety se neustále zjednodušují, ale platit budou stále.
V televizi byl zmíněn názor, že by voliči měli znát zdravotní stav kandidáta na prezidenta. Co si o tom myslíte vy?
Kandidáti na prezidenta ČR jsou většinou mladí kluci, až na současného prezidenta, u kterého začíná hrát zdravotní stav vážnou roli. Výkon funkce prezidenta je náročný. Současný prezident není schopen ani předat vyznamenání a musí ho předávat šéf protokolu. Toto už zavání neschopností vykonávat ústavní funkci. Myslím si, že veřejnost má právo znát jeho zdravotní stav.
Musí dáma nosit punčochy nebo je lze v dnešní době nahradit podkolenkami?
Tradice nošení punčoch je dlouhá a stále přetrvává. Stále je považujeme za základ společenského oděvu. Spodní prádlo začaly ženy nosit až v 19. století pod vlivem lékařské osvěty. Postupně se spodní kalhoty zkracovaly stejně jako sukně. Je možné punčochy nahradit podkolenkami, ale musíte si být stoprocentně jisté, že nikde nic nevykoukne.
Besedu moderovala: Sandra Procházková
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
