S poetickými texty Drahomíry Bačkorové se mohli čtenáři seznámit na Twitteru (dnes X), kde si autorka svými hořkými příběhy získala řadu obdivovatelů a početný zástup těch, již ji sice obdivují za virtuozitu textů, ale současně proklínají za to, že jim zkazila den. Temné a bezvýchodně černé básničky (a jsou to básničky?) Drahomíry vytvářejí jakýsi epos o ženě, která hledá lásku, v níž ale sama příliš nevěří. A nakonec dochází k tomu, že se bohužel nemýlila. Láska je zaměněna za mechanický sex, zbyla z ní jen ta materiální podstata, která sice není to, po čem toužila (je to jenom hlávka zelí), ale nakonec je to něco, s čím se žít dá – Došla k sousedce pro kočku / A až pak se rozplakala…