Dveře Mariiny komůrky se otevřely a z nich vyšel neznámý muž. František pochopil, že jej Marie skutečně podvádí. V tu chvíli jej zachvátila prudká zloba. Ta licoměrnice! Však ji to bude mrzet! Počkal, až neznámý muž odejde ze dvora, pak uchopil z hranice dřeva jedno silné poleno a vkročil do Mariiny světnice. Z jeho očí sálala zloba. Překvapená dívka k němu zvedla oči a trochu nervózně se ho zeptala, co si přeje. Snažila se přitom rychle vstát z postele, ale její podvedený milenec jí k tomu už nedopřál čas. Bez jediného slova se rozmáchl polenem a prudce udeřil. Úder zasáhl dívku do hlavy a ona v mdlobách klesla na zem. To ale útočníkovi nestačilo. Vzpomněl si, že pod kůlnou, kde se ukrýval, viděl viset několik kos, a tak se tam vrátil a jednu kosu sundal ze skoby. Vrátil se do světničky, rozkročil se nad ležícím tělem, uchopil pevně kosu a znovu se rozmáchl…

Není sporu o tom, že láska je nejkrásnější lidský cit. Mělo by jít o lásku oboustrannou a vzájemně opětovanou. Pokud tomu tak není, snadno se může z velké lásky stát velká nenávist. Dokládá nám to celá řada příběhů z historie, příběhů často smutných a tragických.

Na stránkách této knihy najdete několik takových příběhů. Dozvíte se, proč Karel Machač zastřelil roku 1887 svou teprve sedmnáctiletou milenku přímo na jedné z pražských ulic, jak zahynula mladičká Žofie u venkovské kapličky nedaleko České Skalice, nebo proč ubodal mladý švec obuvnickým nožem svou dívku v Doubí přímo před očima kamarádek.

I když se jedná o staré případy z dob našich pradědečků – některé se udály i před sto a více lety, přesto mají dnešnímu čtenáři co říct. Vždyť láska, žárlivost, nenávist i smrt byly, tehdy stejně jako dnes, součástí lidského života.