Kniha s lákavým názvem i obálkou v sobě ukrývá povídky a fejetony, které jako by napsal sám život. Hlavními aktérkami jsou - jak jinak, než - ženy a jejich trápení s láskou.
Autorka čtenáře v jednotlivých povídkách dala ženám nespočet rolí od nespokojené manželky v rodině, přes podváděnou manželku až po samotnou milenku. Po celou dobu je při čtení znát taková „nahořklá“ atmosféra, která jde ruku v ruce s reálným zaměřením povídek. A právě proto jsou Laskonky tak chytlavé.
Kdo už od Barbary Nesvadbové nějakou knihu četl, tak by Laskonky mohl srovnávat a určit, zda patří mezi lepší dílko než ty předešlé. Nicméně pro mě je toto prvotina od této české autorky, takže nemám s čím porovnávat.
Hned na začátku jsem jasně poznala, že Barbara má svůj osobitý styl psaní, který ovšem ne každému sedne. Díky tomu, že všechny povídky a fejetony zasadila do reality a vložila do nich hrdiny s běžnými rodinnými problémy, mohla se v Laskonkách najít nejedna čtenářka. Ačkoliv bych tvorbu Barbary Nesvadbové doporučila asi trochu starším čtenářkám, než jsem já, musím říct, že jsem byla mile překvapena. Do čtení této knihy jsem se pouštěla docela naslepo a o to větší pak bylo mé překvapení z této milé oddechové knihy.
A co pro mě bylo největším překvapením? Úprava textu v jednotlivých kapitolách - v jedné je do oblouku a v další například do kříže -. S podobnou technikou jsem se zatím setkala pouze u známých Kaligramů od Apollinaira, ale u této spisovatelky bych ji tedy nečekala.
