Lidské osudy jsou v knize Čechoslováci v gulagu vyprávěny tak, že vám bude běhat mráz po zádech

Je známo, že se mnohé státní instituce i občanská sdružení dlouhodobě věnují bádání o statisících osobách nespravedlivě vězněných a popravených komunistickým režimem v ČSSR, ale už není tolik známo, že tisíce krajanů bylo postiženo represemi komunistického režimu také za hranicemi našeho státu, zejména na území Sovětského svazu.

Kniha si klade za cíl přiblížit veřejnosti nejen oběti, ale také okolnosti zrození a fungování bolševického režimu. Čechoslováci v Gulagu je prvním dílem ze zamýšlené trilogie. V tomto díle se autoři zaměřují na systém pracovních táborů Gulagu, ve kterých byli drženi a otrockou prací likvidováni nepohodlní, ale i zcela nevinní lidé. Kniha přibližuje osudy jednotlivých Čechů a Čechoslováků, kteří tábory prošli nebo v nich zahynuli. Kniha vychází z televizního třídílného dokumentárního cyklu režisérky Marty Novákové, v němž se mapuje tragická historie občanů naší vlasti, kteří se ocitli ve spárech sovětské moc.

Kniha je rozdělena do tří kapitol. V té první se dovídáme o příbězích, které reprezentují sovětské represe v meziválečném období – jde o období, kdy ruský car Alexandr II. zval zemědělce ze střední Evropy obhospodařovat zkonfiskovanou půdu na Ukrajině, mnoho Čechoslováků na to tehdy slyšelo a vydali se za „lepším životem“. Jde o období formování sovětského režimu, Leninovy Nové ekonomické politiky, jež umožňovala vést drobné soukromé podnikání. Nicméně od 20. let se situace mění. Začínají se budovat sovětské vesnice (tzv. kolchozy) spojené s násilnou kolektivizací. Nesouhlas rolníků s touto kolektivizací vedl ke konfiskaci veškerého jejich majetku, vysídlení, věznění, brutálním výslechům, deportacím na Sibiř. Lidé byli odsouzeni z vyzvědačství, kontrarevoluční činnosti, agitaci proti sovětské vládě a kolektivizaci, z náboženské propagace, ze špionáže v uměle vykonstruovaných procesech.

Dočítáme se o osudech rodin Janouškových, Hrčířových, o charkovském procesu s českými učiteli v roce 1931, o Heleně Frischerové a jejím manželovi, českých zapálených komunistech, kteří se do Sovětského svazu odstěhovali kvůli lukrativní práci. I těch se však dotkl Stalinův Velký teror (Velká čistka). Manželé byli obvinění ze členství v kontrarevoluční teroristické organizaci. Manžel Heleny byl popraven, samotná Helena poslána na 10 let do nápravného pracovního tábora. Svůj osud líčí ve vlastní knize s názvem Dny mého života: vzpomínky na Gulag. Dále je nám podán popis života v táboře na Soloveckých ostrovech, kde vězňové pracovali v létě 12 hodin, v zimě dokonce 15 hodin, dostávali malé příděly jídla, v létě je trýznily mraky komárů, v zimě zase kruté mrazy a kurděje, nervově slabší jedinci dokonce zešíleli. Vidíme, že před nesmyslným odsouzením nechránilo nikoho ani postavení, ani věk, ba dokonce ani příslušnost ke komunistické straně.

Druhá kapitola si všímá osudů sedmi mladíků a tří žen, jejich matek. Všichni spokojeně žili v Podkarpatské Rusi ve společenství Rusínů, Čechů, Slováků a Maďarů. Vše se mění v průběhu 2. světové války, kdy se jim život převrátil vzhůru nohama – nebyla práce, peníze, jídlo, navíc mladíkům hrozilo narukování do armády. Proto se rozhodli překročit státní hranice se Sovětským svazem s nadějí na lepší život. Za mladíky se vydají i jejich matky v naději, že je přesvědčí k návratu. Všichni byli chyceni a zatčeni. Následovalo věznění, mučivé výslechy, a nakonec odsouzení z ilegálního překročení hranice, špionáže a protisovětských aktivit k otrocké práci na Sibiři. Tyto osudy mladíků a jejich matek prezentují osudy dalších desítek tisíc uprchlíků - běženců z okupovaného Československa, kteří byli v průběhu druhé světové války v Sovětském svazu obviněni ze stejných důvodů a taktéž využiti k vykořisťující práci v Gulagu.

Třetí kapitola demonstruje příklady perzekuce československých občanů (a nejen těch) po roce 1945. V sovětských lágrech skončilo velké množství židovských civilistů, často čerstvých navrátilců z nacistických koncentračních táborů. Represím byli vystaveni i ti, kteří se ocitli na sovětském území na základě poválečné výměny obyvatelstva mezi Sovětským svazem a Československem. Velmi působivým je příběh Židovky Blanky Rubinové, či případ švédského diplomata Raula Wallenberga, jenž o pár měsíců dříve zachránil před deportacemi do Osvětimi desetitisíce maďarských Židů. Sám byl obviněn ze špionáže, převezen do věznice v Moskvě, zde zahynul.

Tragické lidské osudy jsou v knize Čechoslováci v gulagu vyprávěny s tak přirozenou syrovostí, až mi běhal mráz po zádech. Při čtení podobných knih, ať už pojednávají o osudech Židů v koncentračních táborech za druhé světové války, nebo o osudech dalších nevinných lidí v gulagu, mi zůstává rozum stát nad tím, jak člověk dokáže být vůči druhému člověku natolik bezohledný, plný nenávisti, krutosti, bez špetky empatie.

Autor: Denisa Illíková