Lucie Macháčková: „Nebojím se ničeho. Je pro mě důležité být autentická a upřímná."

archiv revue
Populární stand-up komička Lucie Macháčková líčí ve své knize s humorem a nadsázkou milostné trapasy a karamboly. Na některé jsme se zeptali v rozhovoru, zbytek čeká na čtenáře v Historkách z Tinderu.

Prý jste byla nedávno u kartářky. Co vám prozradila, pokud to není tajné?
Předpověděla mi, že se ve svém životě budu ještě věnovat stavebnictví a architektuře. Což si tedy vážně přeju, aby nevyšlo, protože dům, který bych projektovala já, by byl velmi brzy veden jako zřícenina. 

Jste právě single, nebo ve vztahu? A jak vám současný stav vyhovuje?
V tuto chvíli, kdy píšu tyto řádky, jsem zadaná – ale v momentě, kdy vyjde moje kniha a kluk si přečte, co jsem na sebe napráskala, tak kdoví, že? 

Na dovolené v Thajsku jste údajně byla jediná single holka v líbánkovém resortu. Jak se to přihodilo, že jste se tam ocitla?
Rozhodla jsem se jet na dovolenou s někým, koho mám fakt ráda a na koho se můžu vždy spolehnout, tak jsem vyrazila sama. A protože jsem se chtěla trochu rozmazlit, dopřála jsem si pobyt v moc pěkném nóbl resortu. A víte, kdo má taky rád moc pěkné nóbl resorty? Páry na svatební cestě. Anebo čerstvě zamilované páry. Člověk se nemohl ani v klidu projít po pláži, aniž by tam někoho při západu slunce nežádal o pařát!

Jaké největší faux pas jste zažila na rande?
V paměti mi uvízl týpek, který mě pozval do luxusní restaurace, naporoučel si mořské plody a pak při placení prohodil: „Tak to dáme napůl?“ Já jsem tehdy byla mladá a blbá (a taky chudá), takže jsem bez řečí vysázela na stůl polovinu účtu a po zbytek měsíce měla jen na slanou vodu.  

Jak ovlivnilo váš milostný život to, že děláte stand-up?
Řekla bych, že dost negativně. Mám pocit, že jsem se u mužů zařadila do kategorie: „dobrá, ale doma bych to nechtěl“. A po vydání této knížky už to bude úplný mordor. Ale víte co, vždycky se můžu odstěhovat…
 

Minulý rok byl pro vás doslova zlomový narodila se vám dcera a tři týdny potom jste si při autonehodě zlámala vaz. Ani tehdy vám nedošel váš smysl pro humor?
Na chvíli asi jo, ale co tě nezabije, to tě zocelí. Fotku z nemocnice, kde jsem celá polámaná, zakrvácená, pomlácená, jsem nahrála na Tinder s popiskem: Ano, bolelo to, když jsem spadla z nebe! Upřímně, minulý rok byl opravdu náročný, ale když si tři týdny po narození dítěte zlomíte páteř, suverénně vyhrajete všechny maminkovské soutěže o to, kdo měl horší šestinedělí. Teď zpětně úplně nechápu, jak jsem to vlastně zvládla, ale asi mi nic jiného nezbylo.

 
Kromě malého dítěte máte náročnou práci a spoustu zájmů, ke kterým patří i závěsná akrobacie. Jak se to dá všechno vůbec zvládnout? Co vás nabíjí?
Nabíjí mě moje dcera, každoroční pěší túra do Santiago de Compostela a čas s přáteli. Navíc všechno, co dělám, je hodně různorodé a kreativní, neexistuje rutina či nuda. Mám štěstí, že mě baví to, co mě i živí, toho si moc vážím. Ale zase bych kecala, kdybych tvrdila, že toho občas nemám plné kecky a nebrečím doma na podlaze, že nic neumím, nic nezvládám, všechno je špatně a já jsem blbá, tlustá a neschopná. Ale to je, doufám, normální. Viďte, že je to normální? Že jo?

Jak daleko je od stand-upu ke knize?
Myslím, že hodně daleko. Alespoň z mé zkušenosti – pracujete s úplně jiným rytmem, energií. Stand-up není literární útvar, je to něco, co je určeno k „přednesu“, performanci, takže hodně záleží na podání, energii publika, atmosféře… Kdežto Historky z Tinderu jsou kniha, kterou jsem napsala, vložila do toho, co jsem mohla a teď ji posílám do světa. A už si bude žít vlastním životem. A já jí teď můžu jen držet palce:)
 

Jsou Historky z Tinderu vaše literární prvotina, nebo jim už nějaká kniha předcházela?
Je to moje první kniha, mám z ní obrovskou radost a doufám, že si najde cestu k co nejvíce čtenářům – je plná humoru, optimismu a budu ráda, když někomu pomůže rozsvítit den a polechtá mu bránici. Je to první kniha, ale doufám, že ne poslední! 
 

Kde jste čerpala inspiraci? Jde opravdu o vaše zážitky? 
Většina povídek vychází z mých zážitků anebo ze zážitků mých kamarádek, ale pracuju s pravdou kreativně – nepíšu memoáry. Některé povídky jsou poměrně věrné tomu, jak to doopravdy bylo, na některých je jen pravdy pahýl, jen počáteční inspirace. Ale řekla jsem si, že nebudu prozrazovat, co je pravda a co není.

Knížka je poměrně otevřená. Nebojíte se před čtenáři takhle odhalit?
Nebojím se ničeho. Je pro mě důležité být autentická, upřímná. A kniha je autobiografická jen částečně – vážně se mi nestalo úplně všechno, co popisuju. Ale nevadí mi, když si to bude někdo myslet!

Myslíte, že byste dokázala napsat i „vážnou“ knížku?
Myslím, že ano, píšu i příběhy, které nejsou „jen“ legrační, myslím, že dovedu vyprávět i vážný příběh. Ale mě baví lidi rozesmávat. Svět, ve kterém žijeme, je vážný dost. Já jsem ta, co lidi umí pobavit. Nepřijde mi to zrovna málo. 
 

Jaký je váš oblíbený autor nebo kniha? Máte nějaký literární vzor?
Čtu moc ráda. Odmala miluju romány Alexandra Dumase a celkově jako čtenář vyhledávám žánr historického románu. Ale vzor nemám.
 

Co vás spolehlivě rozesměje?
Když si vzpomenu, jaké jsem měla životní plány ve dvaceti. Anebo taky kolik jsem tehdy vážila, a přitom si připadala tlustá.
 

Co je podle vás na dělání legrace nejtěžší?
Schopnost odhadnout publikum a nebrat si osobně neúspěch. To je to, co podle mě spoustu lidí od stand-up comedy odradí. Je to dřina a tvrdá práce i s vlastním egem. Když se to povede, je to úžasný pocit, ale když to zrovna nejde a vy „vybouchnete“ na pódiu (a to se stává i těm nejlepším), je to nepříjemné, a umět se otřepat a jít dál, to chce prostě kuráž, odhodlání a také zkušenosti. Spousta lidí zkouší stand-up comedy, ale jen málokdo u ní vydrží.
 

Je vůbec něco, o čem by se podle vás nemělo žertovat?
Ve stand-upu se říká, že žádné téma není tabu – záleží vždy na konkrétním vtipu, tomu, kdo jej říká, komu jej říká a jaký ten vtip je. My Češi jsme mistři kontroverzních témat a černého humoru, mám zkušenosti i s anglicky mluvícím publikem na stand-upu, takže mám možnost srovnání a musím říct, že české publikum „vydrží“ vážně hodně. Jsme fakt krutá zvířata!
 

Jaké vlastnosti by měl mít váš ideální partner? Co vás na něm zaujme? Je to smysl pro humor, nebo je pro vás ve vztahu něco důležitějšího?
Smysl pro humor je určitě hodně důležitý – co je lepšího než mít vedle sebe někoho, s kým se umíte společně smát?


Text: Nakladatelství COSMPOLIS, Kateřina Žídková
Foto: Nakladatelství COSMPOLIS

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.
zanechte komentář (zprávu)

Nejnovější články

Na první pohled mě uchvátila obálka a anotace knihy mi slibovala přesně to, v co jsem doufala. A taky jsem to dostala, dokonce mnohem víc. Žádné takové fantasy jsem ještě nečetla, a to jsem celkem zvyklá na krvavé scény z různých severskýchPro citlivé povahy, kterým vadí násilí a explicita to určitě není. Autorka se s tím opravdu nepáře a pěkně vám to rozpitvá, stejně jako Nita pečlivě pitvá mrtvoly nepřirozených.
V pondělí 16. prosince jsme měli v Domě knihy vzácného hosta. Do Ostravy přijel na besedu MUDr. Tomáš Šebek, který zde představil svou knihu Objektivní nález: Moje nejtěžší mise.
Vyhrajte TraDiář 2025, který je určen pro všechny milovníky tradic, hodí se do každé rodiny – pro maminky, babičky i pro ty, kteří děti nemají. Pro všechny, kteří rádi používají tištěné diáře a chtějí se dozvědět něco víc a pomocí tradic se znovu napojit na přírodu a komunitu lidí kolem sebe. Čeká na 4 výherce!
Prémiový obsah
číst více