Markéta Bolfová: „Knížka pro děti musí lahodit nejen oku, ale i sluchu.“

archiv revue
V lednu 2022 vydala svou knižní prvotinu, letos jí vyšla druhá kniha pro děti. Kdo je Markéta Bolfová?
Prozraďte čtenářům něco o sobě...
Vystudovala jsem Českou literaturu na Slezské univerzitě v Opavě a celý dosavadní život kroužím po severní Moravě. Už přes deset let bydlím ve Studénce, v malém městečku nedaleko Ostravy. Psaní a čeština všeobecně mě bavilo už od základní školy. Matika a čísla – to pro mě bylo vždy nutné zlo, které jsem si musela odtrpět. Ale písmena a hraní si se slovy, to byla jiná káva. K psaní knih jsem se dostala díky svým dětem, které jsou pro mě největší inspirací.

Jaké je v současnosti vaše povolání a co všechno máte na starost?
V současnosti pracuji pro společnost PEMIC BOOKS v Ostravě na pozici redaktor marketingu. Zároveň jsem šéfredaktorem časopisu KNIHCENTRUM revue, které vychází čtyřikrát ročně. Na své pozici hodně píšu, mám prostor pro kreativitu, a co je důležité, neperu se s žádnými čísly a vzorci. I když, nějaká ta tabulka mě taky občas nemine… Příležitostně moderuji besedy v Domě knihy, kde s autory hovoříme o jejich horkých knižních novinkách.

Představte nám vaši první knihu Kamarádi z naší ulice. O čem je?
Já vždycky říkám, že je to kniha o dětech pro děti. Obsahuje celkem patnáct samostatných příběhů, z nichž všechny stojí na pravdivém základu. Jsou to „průšvihy“ mého dětství, dětství mých rodičů, manžela, mých dětí… Každý příběh v sobě nese ponaučení, jak to příště udělat lépe, nebo v některých případech raději vůbec. Jmenuji např. jednu povídku s názvem Vodáci a vodníci, kdy jsme se společně s mým tátou vydali sjíždět Vltavu. Jenže bylo krátce po povodních a řeka byla rozvodněná. No, nakonec nás museli vyprošťovat hasiči z větve, která trčela nad řekou, zatímco naše baraka (vodácká loď) zaplula někam pod hladinu jako sekyrka.

Jaké jste měla na knihu čtenářské ohlasy?
Ohlasy byly pozitivní. Dodnes mě těší, když mi napíše nějaká maminka, že jejím dětem se knížka móóc líbí. To je chvíle, kdy si pomyslím, že psaní dětských knih má smysl. Stačí jeden upřímný úsměv na tváři malého čtenáře nebo posluchače a považuji svou misi za úspěšně splněnou.

Vaše druhá kniha Kluk v kopačkách je letošní novinka. Hlavním hrdinou, jak už název napovídá, je fotbalista. Máte k tomuto sportu vy sama nějak blízko?
Hlavním hrdinou je osmiletý Tomáš, který patří k nejlepším hráčům ve fotbalovém týmu, ale není to knížka vyloženě jen o fotbale. Neřekla bych, že mám blízko čistě k samotnému fotbalu, ale spíš ke sportu všeobecně. S manželem vedeme děti ke zdravému pohybu od doby, co udělaly svoje první krůčky. Syn hraje přes zimu hokej, a když na jaře začne letní příprava a on se svými „kumpány“ z týmu vtrhne na zelený trávník, aby si zahráli fotbal, vidím jejich upřímné nadšení ve tváři a maximální zapálení pro hru. A já to všechno strašně ráda z pozice mámy sleduju.

Bude se tato kniha líbit i děvčatům? Jsou v ní zastoupeny nějaké holčičí hrdinky? A jaké věkové kategorii je určená?
Rozhodně! Je vhodná jak pro kluky, tak pro holky. Myslím, že si v ní každý najde to své. Jednou z nejbližších kamarádek hlavního hrdiny je Julča, která mimo jiné umí kopat do balonu stejně dobře jako kluci. Ale jak jsem psala výše, knížka není jen o fotbale. Tomáše čeká velká životní změna, když se s tátou přestěhují do jiného města, a to k dědečkovi, který je zároveň správcem záchranné stanice pro lesní zvířata. Už tohle napovídá, že nebude nouze o spoustu vtipných i napínavých situací se zvířaty. Navíc musí čelit i některým spolužákům, kteří si jej vezmou na mušku jen proto, že nemá mobil ani tablet. Chtěla jsem naťuknout problém dnešní doby, kdy jsou děti svými vrstevníky mnohdy škatulkovány podle úrovně jejich „technologické vybavenosti“.

Kdo je ilustrátorem vašich knih a jak probíhá vzájemná spolupráce?
Ilustrátorem obou mých knih je Lukáš Fibrich a já jsem ráda, že volba padla právě na něj. Lukáš zvládne perfektně vystihnout každý detail popsaný v knize a přenést ho do svých kreseb. Ilustrace jsem nemusela vůbec připomínkovat.
Spolupráce vlastně probíhala tak, že dostal text, vytvořil ilustrace, poslal je a já mu hned následující den s nadšením psala, že jsou perfektní. Jeho kresby jsou živé a vtipné.

Máte v rodině někoho, kdo si přečte rukopis ještě před odesláním nakladateli a kdo vám příběh zhodnotí?
Mám štěstí na pozorné čtenáře i posluchače, kteří mě neváhají upozornit na kdejakou chybku. Do zdravé kritiky se zapojila v podstatě celá rodina, ale největší váhu měl pro mě názor mého syna. Vždyť kdo jiný by lépe ohodnotil dětskou knihu než samotné dítě? A tak jsme společně po večerech sedávali u rozsvícené lampičky, já četla a syn poslouchal. Pozorně jsem sledovala u čeho se směje, čemu naopak nerozumí apod. Podle jeho reakcí a názorů jsem pak text upravovala. Mám za to, že knížka pro děti musí lahodit nejen oku, ale i sluchu. Musí se dobře číst, bez krkolomných slovních obratů, a musí být hlavně záživná. Děti, to jsou akční tvorové, kteří sami denně vyhledávají nová dobrodružství a také si o nich rádi čtou nebo si o nich nechávají vyprávět.

Proč jste si zvolila zrovna knihy pro děti?
Myšlenku, že bych jednou ráda napsala knihu, si v hlavě nosím už od střední školy. Jen jsem čekala na vhodný okamžik, kdy mě, jak se říká, něco nakopne a řeknu si: Jo, to je ono, o tom bych chtěla napsat. A když jsem se stala mámou, tak ten okamžik přišel. Člověk nejlépe píše o tom, co dobře zná, a protože mám dvě děti a denně se pohybuji v tom našem rodinném světě, vidím, co je baví, co provádí za lumpárny, co jim rozzáří oči nadšením, nebo je naopak rozesmutní. Ve svých knihách píšu o dětech tak, jak je znám. Reálně. V mých příbězích se neobjevují žádní kouzelní dědečkové ani mluvící jednorožci. Jsou v nich děti, jak lozí po stromech, bruslí na rybníce, nocují ve stanu, ale také odmlouvají, vzájemně se škorpí a občas mají pocit, že jim táta s mámou fakt nerozumí. Ale to všechno k tomu patří.

Máte nějaké oblíbené české a zahraniční autory dětských knih?
Ze současných českých autorů mě zaujala Zuzana Barilová nebo Irena Hejdová. Ze zahraničních pak Marie José-Maury a její Heidi, děvčátko z hor, a samozřejmě nesmím vynechat J. K. Rowling.

Nevím, zda budete chtít prozradit, zda už na nějaké další knize pracujete…
Mám jednu „šuplíkovku“, která je zhruba do poloviny hotová a ráda bych se v nejbližší době vrhla na její dokončení. Jen bych potřebovala, aby měl den alespoň 48 hodin. Zatím můžu prozradit, že je to opět kniha o dětech pro děti. Navíc nevylučuji, že se Kluk v kopačkách dočká pokračování…

Text: Kateřina Žídková
Foto: Hana Tomášková
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.
zanechte komentář (zprávu)

Nejnovější články

Na první pohled mě uchvátila obálka a anotace knihy mi slibovala přesně to, v co jsem doufala. A taky jsem to dostala, dokonce mnohem víc. Žádné takové fantasy jsem ještě nečetla, a to jsem celkem zvyklá na krvavé scény z různých severskýchPro citlivé povahy, kterým vadí násilí a explicita to určitě není. Autorka se s tím opravdu nepáře a pěkně vám to rozpitvá, stejně jako Nita pečlivě pitvá mrtvoly nepřirozených.
V pondělí 16. prosince jsme měli v Domě knihy vzácného hosta. Do Ostravy přijel na besedu MUDr. Tomáš Šebek, který zde představil svou knihu Objektivní nález: Moje nejtěžší mise.
Vyhrajte TraDiář 2025, který je určen pro všechny milovníky tradic, hodí se do každé rodiny – pro maminky, babičky i pro ty, kteří děti nemají. Pro všechny, kteří rádi používají tištěné diáře a chtějí se dozvědět něco víc a pomocí tradic se znovu napojit na přírodu a komunitu lidí kolem sebe. Čeká na 4 výherce!
Prémiový obsah
číst více