Šichtařová: Ano, většinu knih, pod kterými jsme podepsaní, jsme psali ve dvojici. Funguje to překvapivě dobře. Jeden něco napíše, druhý má potřebu se k tomu vyjádřit, tak to doplní, a ten první na to zase zareaguje…
Pikora: Občas z toho vzniká trochu Itálie. Ale ne v tom smyslu, že bychom se hádali o tématu jako takovém, ale spíš často vznikne jisté „rozrušení“ nad nějakým tématem, a pak na sebe vzájemně chrlíme myšlenky se zvýšeným hlasem…
Proč jste se rozhodli napsat knihu Do důchodu s plnou kapsou?
Šichtařová: Předešlá kniha se jmenovala Jak nepřijít o peníze. A když jsme ji vydali, čtenáři na ni často v legraci reagovali: To je sice dobré, ale teď k tomu ještě napište, jak ty peníze hlavně vydělat! A tak se zrodil nápad popsat, jak to udělat, aby si každý byl schopen našetřit, a hlavně postarat se sám o sebe.
Pikora: Navíc k tomu přistupovala ještě ta věc, že jsme coby ekonomové kolem sebe viděli, jak se v posledních měsících enormně zvyšuje zadlužení státu. A z toho plyne jedna věc: Když si teď stát naseká velký dluh, není daleko doba, kdy kvůli jeho splácení zvýší daně a sníží sociální dávky i důchody. Anebo kdy kvůli nepřiměřeně nízkým úrokovým sazbám budou penzijní fondy ve ztrátě, takže lidé z nich nedostanou ani to, co do nich vložili, natož víc.
Šichtařová: A to je samozřejmě dost špatná zpráva pro všechny ty, kdo na státní důchody stále spoléhají. Takže se zdálo naprosto logické dát nějaký návod, jak z toho ven. A jak by se každý měl o sebe postarat sám.
Do knihy se určitě nevešly všechny rady. Kde tedy najdou čtenáři ty ostatní?
Šichtařová: V těch předešlých knihách (smích). Ale hlavně: Víte, jaké je hlavní poselství knihy Do důchodu s plnou kapsou? To hlavní poselství je, abyste nevěřili nikomu víc než sami sobě a svému úsudku. Vysvětlujeme, jaké ohromné tlaky v politice a v ekonomice existují, jak různé nátlakové skupiny prosazují to a ono, a jak je to vždy za účelem jejich prospěchu, nikoliv nějakého veřejného blaha či blaha jejich voličů a klientů.
Pikora: Ukazujeme to na konkrétních případech. A navádíme čtenáře, jak to všechno prohlédnout, jak si dělat svůj vlastní úsudek a jak nebýt závislý na manipulativních radách
rádoby odborníků.
Z jakých podkladů a zdrojů jste při psaní knihy čerpali?
Šichtařová: Tou otázkou mě přivádíte k zajímavému postřehu. Uvědomila jsem si, že vlastně díky své práci žiju z úplně jiného typu informací a dat než většina jiných lidí. Většina lidí čte různé zpravodajské servery, poslouchá rádio, dívá se na televizi. Tím slyší řadu již všelijak upravených komentářů a návodů, jak tu kterou informaci přijímat. Já to mám jinak. Já vlastně média takovým způsobem vůbec nesleduju a vycházím z tvrdých, syrových, zdrojových statistických dat. A proto docházím často k úplně jiným závěrům. Dám příklad: V televizi večer slyšíte, že je to skvělé, že česká ekonomika konečně po pandemických měsících rostla o 8 procent. Většina lidí si z toho tedy odnese nějaký pozitivní pocit. Já ovšem tuhle zprávu v televizi vůbec neslyším, protože já už od rána vím ze syrových statistických dat, o kolik procent ekonomika rostla, i jakou strukturu ten růst měl, a už jsem na to téma napsala pro své klienty několik komentářů o tom, jak na to nejspíš zareaguje kurz koruny nebo akcie. A tudíž vím, že optimismus není namístě, protože ačkoliv 8procentní růst vypadá skvěle, v realitě dokonce ani nevygumoval ten ohromný propad, kterým ekonomika prošla v předešlých měsících, takže jsme na tom pořád hůř než před rokem. A mé pocity jsou neutrální, nikoliv pozitivně nabuzené mediálními komentáři.
Pikora: A to je vlastně i odpověď na vaši otázku: při psaní vždy vycházíme ze syrových statistických dat a vlastních úvah a nepřebíráme názory cizí.
V knize píšete o tom, že došlo k výraznému odklonu od individualismu směrem ke kolektivismu. Co je toho podle vás příčinou? Existuje nějaký způsob, jak to navrátit zpět?
Šichtařová: Příčinou je jednoduše historická doba, ve které se pohybujeme. Tím stejným fenoménem prochází celý vyspělý svět. Podobně tomu bylo třeba v první dekádě po druhé světové válce. Naivita nepotřebuje plány a prostě se živelně děje. Zkrátka čas od času se urodí ve společnosti nadkritické množství naivků, kteří znovu podlehnou dojmu, že historií tisíckrát prověřený fakt, že kolektivistický a socialistický systém nemá naději na úspěch, byl třeba jen omylem a po tisící prvé se podaří jej zavést.
Pikora: že v tom někdo umí chodit a tyhle plané naděje coby politik přiživuje, to už je věc jiná. Každopádně tak, jako období nakloněné kolektivismu přichází, tak taky zase odchází, když se ve společnosti urodí nadkritické množství jedinců, kteří pochopí, že ani po tisící první to fungovat zase nebude.
Co je dnes největší jistotou, která v dlouhodobém horizontu dokáže ochránit náš majetek?
Šichtařová: Reality a zlato.
Pikora: To je historií prověřené konstatování.
Co říkáte na vzestup kryptoměn, který začal v poslední době sílit?
Šichtařová: Já jsem ke kryptoměnám smířlivější než Vladimír. Jde o výraz úniku před všeobjímajícím státem. Zkrátka obavy z inflace a rostoucí odpor vůči dohledové aktivitě států stále víc lidí žene do virtuálního světa coby do formy úniku před očima Velkého Bratra. To bývá často politiky a centrálními bankéři prezentováno jako důkaz, že bitcoin slouží ke krytí kriminální činnosti; to je však velmi průhledná záminka. Pochopitelně jistá část šedé a černé ekonomické zóny je skrze kryptoměny financována, nicméně drtivá většina lidí, kteří s nimi obchodují, je vnímají jednak jako spekulativní příležitost, jednak jako únik před dotěrným dohledem. To neznamená, že tito lidé mají co schovávat; znamená to, že jim vadí princip všudypřítomného státního dohledu, případně se obávají, že stát se uchýlí k nějakým nekalostem typu měnová reforma, a chtějí majetek ochránit touto formou.
Věříte, že budete mít v důchodu plnou kapsu? 😊
Pikora: Ano.
Text: Kateřina Žídková, Foto: archiv autorů
Šichtařová: Předešlá kniha se jmenovala Jak nepřijít o peníze. A když jsme ji vydali, čtenáři na ni často v legraci reagovali: To je sice dobré, ale teď k tomu ještě napište, jak ty peníze hlavně vydělat! A tak se zrodil nápad popsat, jak to udělat, aby si každý byl schopen našetřit, a hlavně postarat se sám o sebe.
Pikora: Navíc k tomu přistupovala ještě ta věc, že jsme coby ekonomové kolem sebe viděli, jak se v posledních měsících enormně zvyšuje zadlužení státu. A z toho plyne jedna věc: Když si teď stát naseká velký dluh, není daleko doba, kdy kvůli jeho splácení zvýší daně a sníží sociální dávky i důchody. Anebo kdy kvůli nepřiměřeně nízkým úrokovým sazbám budou penzijní fondy ve ztrátě, takže lidé z nich nedostanou ani to, co do nich vložili, natož víc.
Šichtařová: A to je samozřejmě dost špatná zpráva pro všechny ty, kdo na státní důchody stále spoléhají. Takže se zdálo naprosto logické dát nějaký návod, jak z toho ven. A jak by se každý měl o sebe postarat sám.
Do knihy se určitě nevešly všechny rady. Kde tedy najdou čtenáři ty ostatní?
Šichtařová: V těch předešlých knihách (smích). Ale hlavně: Víte, jaké je hlavní poselství knihy Do důchodu s plnou kapsou? To hlavní poselství je, abyste nevěřili nikomu víc než sami sobě a svému úsudku. Vysvětlujeme, jaké ohromné tlaky v politice a v ekonomice existují, jak různé nátlakové skupiny prosazují to a ono, a jak je to vždy za účelem jejich prospěchu, nikoliv nějakého veřejného blaha či blaha jejich voličů a klientů.
Pikora: Ukazujeme to na konkrétních případech. A navádíme čtenáře, jak to všechno prohlédnout, jak si dělat svůj vlastní úsudek a jak nebýt závislý na manipulativních radách
rádoby odborníků.
Z jakých podkladů a zdrojů jste při psaní knihy čerpali?
Šichtařová: Tou otázkou mě přivádíte k zajímavému postřehu. Uvědomila jsem si, že vlastně díky své práci žiju z úplně jiného typu informací a dat než většina jiných lidí. Většina lidí čte různé zpravodajské servery, poslouchá rádio, dívá se na televizi. Tím slyší řadu již všelijak upravených komentářů a návodů, jak tu kterou informaci přijímat. Já to mám jinak. Já vlastně média takovým způsobem vůbec nesleduju a vycházím z tvrdých, syrových, zdrojových statistických dat. A proto docházím často k úplně jiným závěrům. Dám příklad: V televizi večer slyšíte, že je to skvělé, že česká ekonomika konečně po pandemických měsících rostla o 8 procent. Většina lidí si z toho tedy odnese nějaký pozitivní pocit. Já ovšem tuhle zprávu v televizi vůbec neslyším, protože já už od rána vím ze syrových statistických dat, o kolik procent ekonomika rostla, i jakou strukturu ten růst měl, a už jsem na to téma napsala pro své klienty několik komentářů o tom, jak na to nejspíš zareaguje kurz koruny nebo akcie. A tudíž vím, že optimismus není namístě, protože ačkoliv 8procentní růst vypadá skvěle, v realitě dokonce ani nevygumoval ten ohromný propad, kterým ekonomika prošla v předešlých měsících, takže jsme na tom pořád hůř než před rokem. A mé pocity jsou neutrální, nikoliv pozitivně nabuzené mediálními komentáři.
Pikora: A to je vlastně i odpověď na vaši otázku: při psaní vždy vycházíme ze syrových statistických dat a vlastních úvah a nepřebíráme názory cizí.
V knize píšete o tom, že došlo k výraznému odklonu od individualismu směrem ke kolektivismu. Co je toho podle vás příčinou? Existuje nějaký způsob, jak to navrátit zpět?
Šichtařová: Příčinou je jednoduše historická doba, ve které se pohybujeme. Tím stejným fenoménem prochází celý vyspělý svět. Podobně tomu bylo třeba v první dekádě po druhé světové válce. Naivita nepotřebuje plány a prostě se živelně děje. Zkrátka čas od času se urodí ve společnosti nadkritické množství naivků, kteří znovu podlehnou dojmu, že historií tisíckrát prověřený fakt, že kolektivistický a socialistický systém nemá naději na úspěch, byl třeba jen omylem a po tisící prvé se podaří jej zavést.
Pikora: že v tom někdo umí chodit a tyhle plané naděje coby politik přiživuje, to už je věc jiná. Každopádně tak, jako období nakloněné kolektivismu přichází, tak taky zase odchází, když se ve společnosti urodí nadkritické množství jedinců, kteří pochopí, že ani po tisící první to fungovat zase nebude.
Co je dnes největší jistotou, která v dlouhodobém horizontu dokáže ochránit náš majetek?
Šichtařová: Reality a zlato.
Pikora: To je historií prověřené konstatování.
Co říkáte na vzestup kryptoměn, který začal v poslední době sílit?
Šichtařová: Já jsem ke kryptoměnám smířlivější než Vladimír. Jde o výraz úniku před všeobjímajícím státem. Zkrátka obavy z inflace a rostoucí odpor vůči dohledové aktivitě států stále víc lidí žene do virtuálního světa coby do formy úniku před očima Velkého Bratra. To bývá často politiky a centrálními bankéři prezentováno jako důkaz, že bitcoin slouží ke krytí kriminální činnosti; to je však velmi průhledná záminka. Pochopitelně jistá část šedé a černé ekonomické zóny je skrze kryptoměny financována, nicméně drtivá většina lidí, kteří s nimi obchodují, je vnímají jednak jako spekulativní příležitost, jednak jako únik před dotěrným dohledem. To neznamená, že tito lidé mají co schovávat; znamená to, že jim vadí princip všudypřítomného státního dohledu, případně se obávají, že stát se uchýlí k nějakým nekalostem typu měnová reforma, a chtějí majetek ochránit touto formou.
Věříte, že budete mít v důchodu plnou kapsu? 😊
Pikora: Ano.
Text: Kateřina Žídková, Foto: archiv autorů
