Nebezpečné stádo
Dozvíme se vše o rituálu zvedání končetin i o odporném rituálu otlapkávání, a bez uzardění nahlédneme do pohlavního života tohoto nebezpečného živočišného druhu. Nekonečný je pak výčet způsobů, kterými poslanci škodí.
Martin Komárek, narozený 13. února 1961, beze stopy zmizel při plnění výzkumného úkolu v létě 2017. V roce 2013 se Komárek přihlásil k šílenému experimentu: proniknout mezi poslance a pokusit se zmapovat jejich chování, jednání a zvyky, od sběru potravy až po sexuální rituály. Zda ho vedlo čiré zoufalství, nebo vědecké nadšení, zůstane už asi navždy skryto. Co muselo probíhat tomuto bezúhonnému otci pěti dětí hlavou, když se oddal barbarskému "volení". Proč ho od takřka jisté sebevraždy neodradila jeho žena Petra?
Komárkovi se podařilo nemožné. Strávil mezi agresivními útočnými predátory takřka čtyři roky, než byl rozsápán, nebo prostě zemřel hanbou z toho, co viděl. Každopádně stačil lidstvu předat neocenitelné poznatky, které snad našemu rodu jednou v daleké budoucnosti umožní zvítězit nad bezohledným retardovaným parazitem: poslancem českým.
Přijel jste nám do Ostravy představit vaše poslední dvě knihy. Jak vznikala kniha Nebezpečné stádo, která satiricky popisuje české poslance?
Když jsem v té sněmovně seděl, tak jsem si říkal, že asi žiji mezi nějakým cizím kmenem, mezi lidmi, kterým vůbec nerozumím. Když jsem viděl, co se tam děje, tak jsem si říkal, že to popíši jako zvířata.
Chtěla bych zmínit, že se mi velice líbí vizuální zpracování knihy, na čemž má veliký podíl ilustrátor Petr Urban. Jak vznikla spolupráce s takovou osobností?
Když jsem se odstěhoval do Liberce, tak jsem se tam seznámil s řadou skvělých lidí. Asi nejvýraznější osobností z nich byl Petr Uran, který ze sebe chrlí vtipy a kreslí ty sprosťárny, ale ve skutečnosti je to velice milý, citlivý a velkorysý člověk.
V jedné recenzi ke knize Nebezpečné stádo jsem četla, že mnohé věci velmi pobaví, ale některé jsou na hranici toho, že byste za ně mohl dostat pár facek a nejen od poslanců. Nebál jste se negativních reakcí?
Já si myslím, že ne. Nejsem člověk příliš bázlivý a nikoho tam nepopisuji konkrétně. Popisuji tam nás všechny, a pokud se tam někdo pozná, tak asi jen velmi vzdáleně.
Když se vrátím k názvu knihy Nebezpečné stádo, tak čím tedy bývá to stádo poslanců nebezpečné?
To stádo podle svých zákonů a zvyklostí tvoří prostředí pro nás lidi. Vzhledem k tomu, že ho tvoří podle svých zásad, tak nás to někdy otravuje.
Humor zacílený na českou politiku má u nás velkou tradici. Čím si myslíte, že je to dáno?
Já jsem ve sněmovně zjistil, že někdy k tomu ani není co dodat. Ten humor se tam děje sám, pokud tedy ještě máte sílu to vnímat jako humor a ne jako tragédii.
Politik nemusí být vždy terčem humoru, ale může naopak sám humor používat ve své kariéře. Což nás přivádí k vaší druhé knize a k Miloši Zemanovi. Jakým způsobem on používá humor ve své politice?
Zeman má obrovský smysl pro humor, ale používá ho většinou účelově. Buď aby někoho hodně srazil a nebo si udělá legraci sám ze sebe, což je mi sympatické. Má opravdu pohotovost a smysl pro situační humor, což mu někdy závidím.
Jaký byl prvotní impuls k napsání knihy o Miloši Zemanovi?
Přišel za mnou pan nakladatel a řekl mi, že přišel na nápad, abych napsal knihu o Miloši Zemanovi. Mně to přišlo jako výzva a nakonec se to povedlo včas.
Překvapil vás průběh a kampaň prvního kola prezidentských voleb?
Já můžu říci, že volby v prvním kolem byly nuda v Brně. Možná akorát Mirek Topolánek asi nedostal tolik hlasů, kolik by si představoval, jinak to byla opravdu nuda.
V diskuzích bylo zmíněno, že když máme silného prezidenta, tak máme zároveň slabšího premiéra a naopak. Co říkáte na tento vzorec?
Já si nemyslím, že by to úplně platilo. U nás je síla prezidenta daná jen v našich hlavách a srdcích. Zase tak velkou moc nemá. Prezident může plně využít své pravomoci v momentě, kdy vypukne vládní krize, jinak opravdu moc ne.
Besedu moderovala: Sandra Procházková
