Martin Vopěnka je český spisovatel, publicista, nakladatel a cestovatel. Příležitostně píše polemické články, zejména do deníku Mladá fronta DNES. Je členem českého PEN klubu. V roce 2013 byl zvolen předsedou Svazu českých knihkupců a nakladatelů.Autor začátkem listopadu představil na besedě v Domě knihy svůj nový román Nová planeta.
Původní kvalifikací jste jaderný fyzik. Jak se z tak vzdáleného oboru dostane člověk k literatuře?
Původní kvalifikací jsem spisovatel, a to od svých šesti let. Ale musel jsem si udělat takovou okliku k jaderné fyzice díky tomu, že tatínek byl matematik a měl asi představu, že ze mě bude taky matematik a kromě toho byla doba totality, kdy naše rodina neměla ty správné postoje. Třetí důvod bylo to, že kdo nevystudoval nic, musel na dva roky na vojnu. Takže i já jsem měl silnou touhu vystudovat a dílem otcovy manipulace a těchto okolností to byla ta jaderná fyzika.
Velkou inspirací pro vás bylo cestování, na základě toho jste napsal svou prvotinu, která se dostala do povědomí čtenářů. Je pro vás stále cestování inspiračním zdrojem?
Cestování pro mě bylo podstatné v době, kdy jsme žili v socialistické monokultuře. Já jsem také nemohl moc cestovat, ale dostal jsem se do Rumunska a v těch horách se tam žilo jako před sto lety, a já jsem se tam cítil svobodněji, i když tam byla větší diktatura než u nás. V těch počátcích mě cestování inspirovalo přímo, dnes už to je spíše pro mou relaxaci.
V Rumunsku jste byl i v roce 2009. Když to srovnáte, jak moc se to tam změnilo?
Já jsem si tam v tom roce 2009 připadal jako pamětník. Opravdu tam byli jen studenti a v té době jsem měl pocit, že to tam vše přetrvává i nadále. Rumunsko by možná mohlo jít tou cestou, že civilizace by svůj venkov nemusela zničit. Žije se tam hezky a lidé jsou tam příjemní.
Mohl byste doporučit nějaké rumunské spisovatele?
Já jsem měl štěstí, že jsem se poznal s Normanem Maneou, což je vlastně obdoba našeho Kundery. Je to rumunský spisovatel, který imigroval do New Yorku. A to téma imigranství je jeho hlavní, jeho literatura je velice nesnadná. Ta jeho literatura je tak náročná, že je určena pro menšinu.
Antarktida je poměrně nezvyklý kontinent. Bylo náročné zorganizovat takovou výpravu?
Já bych se k tomu nikdy nedostal, kdybych se nekamarádil s Jaroslavem Pavlíčkem, což je slavný český polárník, který cestuje velice drsným způsobem.
Pojďme si představit vaši novinku, která má název Nová planeta.
Nová planeta není ve vesmíru, ale opravdu je na naší zeměkouli. A je to taková technologická elita, která se rozhodla, že ze všech problémů, které se nezdají být řešitelné, najde řešení v tom, že kolem sebe postaví neprostupný val. Nová technologie jim umožní být soběstační na malém prostoru.
Každopádně stavba plotů a zdí mezi národy je poměrně aktuální téma. Jak se na to třeba díváte v kontextu Evropy?
Už zhruba před pěti lety jsem prohlásil, že Evropa zanikne buď příchodem nových kultur, anebo přežije o něco déle, pokud kolem sebe postaví neprostupný val. Tenkrát to ale nikdo nechtěl slyšet.
Silnou roli hraje v příběhu ideologie. Přijde vám klíčová třeba v rámci současné uprchlické krize?
Myslím si, že hlavní roli teď hraje strach. Já se cítím také ohrožen, ale z druhé strany nesmíme být nemilosrdní vůči dětem. Jejich maminky udělaly to, co by se pokusil udělat každý. Chtějí najít pro své děti lepší budoucnost.
V románu se netajíte inspirací Starým zákonem. Kde přesně můžeme ten příběh ze Starého zákona vidět?
Je to právě ta zrada. Daniel je nejmladší bratr a miluje své sourozence, i když nejsou vyvolení, ale netuší, že bratři v sobě chovají velkou nenávist vůči němu. Když vás zradí vaši nejbližší, tak je to snad to nejhorší, co se vůbec může stát.
Jaká je cílová skupina čtenářů? Jsou tam velice náročné pasáže, nicméně je to kniha pro teenagery, pokud se nepletu.
Já myslím, že některé příběhy jsou složité, jen když o nich tady mluvíme. Myslím, že tam není nic, co by si nemohl přečíst patnáctiletý čtenář. Mám dojem, že se to bere dnes tak, že když je v knize fantazie, tak to není pro dospělé.
Jak vlastně vnímáte roli moderních technologií v dnešním světě? Vidíte zde nějaké nebezpečí?
Já miluju vědu a tím, jak jsem vystudoval jadernou fyziku, jsem hrozně rád, že mohu poznávat něco o vesmíru. Myslím si, že je to základ. Nemám rád techniku, tu nějak nevyhledávám. Možnosti, ke kterým jsme se vypracovali, jsou úžasné. Jenom lituju, že jako lidstvo asi nebudeme schopni dostát těm možnostem, které máme. Kdybychom je dokázali využít ve prospěch lidstva, tak asi dokážeme všechno. Dokázali bychom dlouho žít a možná bychom skutečně mohli uvažovat o osídlování jiných světů.
Moderoval: Filip Šimeček
