Jan Solovjev v knize Měl jsem štěstí na lidi vzpomíná na známé osobnosti.

Publikace, kterou máte v rukou, je výrazem výtvarníkova vypravěčského umění, jež tvoří „curriculum vitae“ malířovy osobnosti a řada vzpomínek na známé i méně známé postavy, s nimiž se setkal a setkává. Kniha svědčí o hluboké autorově vzdělanosti. Vyzrálé autorovo vypravěčství svědčí o jeho malířském smyslu pro ozvláštňující detail, o výstižnosti jeho charakterizačního umění, o schopnosti epizodou postihnout celý problém. Pro značnou část čtenářů je cenné zanícené i kritické zachycení dobové atmosféry, kterou nezažili, ale jež je nezbytnou součástí historické paměti. Radost z vyprávění a jeho šťavnatost se střídá leckdy s aforističností i občasným smyslem pro náznak a tajemnost. Solovjev dokáže nasvětlit známé osobnosti nečekaným, nicméně výstižným pohledem, který vyplývá z jeho dlouhodobých dušezpytných znalostí. Ty jsou zřetelné i z autorova smyslu pro odhalení vlastního nitra.