Kniha seznamuje čtenáře s literárním vývojem středověkého kazatelství. Zařazuje jej do historického rámce a nově se zaměřuje především na reflexi mravní zásady memento mori ve středověké postilografii, přičemž se zaměřuje především na postily Konráda Waldhausera, Tomáše ze Štítného a Jana Rokycany. České postily spojuje myšlenka pomíjivosti života, blízkosti smrti a úzkosti z posledního soudu, která vede k zdůraznění mravní zásady memento mori (pamatuj na smrt; pamatuj, že jsi smrtelný). V etické rovině vyplývá z tohoto přesvědčení především důraz českého kazatelství na váhu lidských činů odkazující na biblický text Sírachovce: budeš-li ve všech svých úvahách pamatovat na vlastní konec, navěky nezhřešíš. Liší se však v odpovědích po příčinách lidského selhání a v radách, jak se s lidskou hříšností vypořádat.