Po té, co se filmový dokumentarista Jan Špáta veřejně rozloučil po čtyřiceti letech se svým fyzicky náročným povoláním filmem Láska, kterou opouštím (1998), shrnul své názory ve své první knížce Okamžiky radosti (2002). Bilanční rozjímání bylo ihned rozebráno a dočkalo se dvou dotisků.
Mezi tím se začal věnovat psaní pravidelných sloupků a úvah do Lidových novin, MF Dnes a Týdeníku Rozhlas. Tím se etabloval v nové profesi publicisty a získal svůj okruh čtenářů a čtenářek. Výběr nejlepších z nich přináši tato knížka.
O fotografický doprovod požádal sého přítele, klasika české sociální fotografie, Jindřicha Štreita.
