Dramatická krása pobřeží a úrodné roviny kraje, kterému se později říkalo „Království obou Sicílií“, od pradávna lákaly jak Římany, tak Řeky. Jižní Itálie a Sicílie vždy byly průsečíkem nesčetných vlivů vytvářejících současnou civilizaci. První sekulární univerzita světa vznikla v Neapoli. Četné složky italské kultury, které dnes zná celý svět – od komické opery až po pizzu – se zrodily právě na Jihu. Tady vzkvétalo umění a hudba, stejně jako koncepce vzdělávání, snášenlivosti a státní správy. Uznávaný vědec Tommaso Astarita, rodák z Neapole, nám nabízí výklad dějin, který je vysoce faktografický, ale zároveň i hluboce osobní. Na stránkách knihy potkáváme výrazné osobnosti – od volnomyšlenkářského a kosmopolitního krále Fridricha, který debatoval s židovskými a muslimskými filozofy (a troufl si i na setkání se sultánem), až po rybáře Masaniella, který inspiroval revolucionáře a umělce celé Evropy. V období šestnáctého až osmnáctého století Neapol byla vedle Paříže jedním z největších center evropské kultury. Návštěvníci města díky dramatickému osudu regionu a jeho kráse začali říkat: „Vidět Neapol a zemřít.“ Goethe poznamenal, že v Římě rád studoval, ale v Neapoli by chtěl „jen žít“, neboť „Neapol je ráj: každý, mě nevyjímaje, tu žije ve stavu blaženého zapomnění“.