Rodičovství a leadership mají podle vás spoustu společného. Co konkrétně?
Začnu malinko zeširoka. Pracovala jsem v několika firmách na manažerských pozicích, prošla jsem si vlastním podnikáním. To jsem ještě o nějakém propojení neměla zdání. Pak jsem porodila své tři děti a pracovala v neziskovce s rodiči. Postupně jsem zjišťovala, že celá řada dovedností, které jsem si osvojila při vedení dospělých v mých týmech, se dá jen s malou obměnou použít i při komunikaci s dětmi. Stále jsem si ale říkala, že je to možná jen můj dojem, že jsem momentálně ve své sociální bublině. Když jsem se po “rodičáku“ opět plně vrátila do byznysu, zacvaklo to vše krásně do sebe. Pozorovala jsem už naplno, jak manažeři i rodiče stále dokola popisují tatáž témata. Možná používají kapku jinou terminologii, možná dávají najevo jinak svou nejistotu. Ale přesto si kladou podobné otázky: Jak dosáhnout cíle (ať už jím je uklizený pokoj nebo zrealizovaný projekt)? Jak lidi motivovat? Jak to zařídit, aby mě respektovali? Za co jsem odpovědný já a co mohu vyžadovat po ostatních? Jak si stanovit priority?
Zkrátka dobrý lídr a dobrý rodič stále hledá určitou rovnováhu mezi zájmy jednotlivce a zájmy skupiny. Musí komunikovat, musí naslouchat. Musí ale umět i srozumitelně nastavit hranice. Zkrátka podobností je celá řada a jen obtížně se mi vměstnávají do jediné odpovědi. Uvědomila jsem si, že mnohdy i o projektech mluvíme jako o dětech: “Stáli jsme u zrodu projektu. Máme za sebou první krůčky. Prodělali jsme porodní bolesti. Udělali jsme školáckou chybu.”
Proč lidé pohled na práci a na rodinu striktně oddělují?
Historikové tvrdí, že k oddělení došlo vlivem průmyslové revoluce, kdy se do práce začalo docházet mimo domov, a tak se tyto světy začaly oddělovat. V zásadě je to docela jedno. Otázkou spíš je, proč na tom trváme i v době, kdy se bavíme o průmyslu 4.0 a naprosto se změnil kontext společenský, kulturní i hospodářský.
Dost možná je to tím, že ve skutečnosti více naplňujeme nějaké předepsané role, než “jen” žijeme. Přečteme si, jaká má být správná máma, je toho plný internet. Dozvíme se například, že správná máma se usmívá, i když je smutná a neodpočívá nebo když je unavená. A tak se to snažíme naplnit. V práci dostaneme popis pracovního místa, kde je řečeno, co máme dělat. K tomu připojíme nějaký ten návod, jak to dělat jedině správně. A zase se to snažíme naplnit. Chodíme domů a do práce a plníme role. Ale tak trošku se z toho celého vytrácíme my sami. Vytrácí se to, že jsme jedineční, že i my máme nějaké potřeby, že žijeme jen jeden život. Nezřídka se doženeme k vyhoření, protože ignorujeme sebe a dělíme nedělitelné. I proto se v knize snažím, aby čtenáři uchopili život jako jeden celek v jedinečném kontextu.
Co všechno vaše kniha obsahuje a jak je koncipovaná?
Kniha je rozdělena na dva oddíly. Nejprve jsem začala zpracovávat pouze druhý, v tuto chvíli nazvaný “My”. Ten je rozdělený do 7 částí. Zde jsem si vypůjčila podobnost projektu a vývoje dítěte. Začíná těhotenstvím, tedy plánováním, co jak bude, a pomalým nabíráním konkrétních rysů. Postupně se dostáváme přes porod - velký okamžik, kdy nám všichni gratulují, lajkují fotky na sociálních sítích a jsou s námi - k roli rodiče novorozence či nově vzniklého projektu. Najednou jsme v tom tak trošku sami. Lajky ubyly. Projekt či dítě je na nás životně závislý a navíc ne všechno běží podle našich ideálních představ. Následuje batolecí fáze, kdy se neuvěřitelně rychle učíme. Ukážeme si, jak krásně dokážeme pracovat s chybou a jak na to postupně zapomeneme, až se začneme bičovat za každé selhání. Postupně nám dítě-projekt zraje, osamostatňuje se. My si musíme jako rodič-leader stále nově definovat svou roli, své místo síly. To, co bylo vyloženě žádoucí u batolátka, je u školáka trošku “pruda“ a v přístupu k puberťákovi je už vyloženě škodlivé. Stejně tak role lídra se s vývojem projektu proměňuje, nebo by se alespoň proměňovat měla. Tento oddíl končí vylétnutím z hnízda, respektivě nástupnictvím ve firmě. S důvěrou nechat druhé dělat to nejlepší, co dokážou, nezasahovat.
Při psaní tohoto oddílu jsem si ale uvědomila, že musím předřadit ještě jeden, totiž oddíl “Já”. Jen těžko můžeme vstupovat do vztahů s druhými, pokud nemáme jasno, kým jsme my sami. Tady se tedy podíváme na nás samotné, na naše kořeny, hodnoty a přesvědčení, a také na to, jaké role zastáváme a mnoho dalšího.
Co všechno vaše kniha čtenáři přinese, v čem mu může pomoci?
Kniha je postavena na příbězích a špetce teorie. Protože jsem ale kouč a věřím, že neexistují jediná správná řešení, je každá kapitola doplněná cvičením, souborem otázek podporujících nalezení vlastní cesty. No a nemohu zapomenout na ilustrace a myšlenkové mapy skvělé Martiny Baierové, která pomohla z textu vypíchnout esenci.Misi budu považovat za splněnou, pokud se čtenáři naučí zastavovat, vnímat, co je jejich a co jsou nějaké nasbírané “mělbychy”. Postupně pochopí, jak žít život nejen v těchto dvou rolích skutečně za sebe, a ne podle očekávání druhých, nebo snad nějakých seznamů a návodů. Doufám, že to nebude kniha na jedno přečtení, ale kniha, ke které se budou čtenáři vracet podle aktuálně řešených témat, že se stane takovým jejich průvodcem.
Je kniha určená především ženám? A pokud i mužům, fungují myšlenkové mapy a cvičení na obě pohlaví stejně? Muži a ženy jsou přece rozdílní. Nebo je to jinak?
Vím, že každý projekt má mít jasně definovanou cílovou skupinu, a tak říct, že je pro všechny, není správné. Ale byla bych ráda, kdyby tomu tak bylo. Kniha je určena primárně pro ženy. Připravily ji ženy. A dle průzkumů jsou i ženy ty, které se v tomto ohledu vzdělávají několikanásobně častěji než muži. Jsem ale přesvědčena, že si v ní najdou své i muži. Ti jsou si mnohdy ve své pracovní roli poměrně jistí, ale doma s dítětem najednou tápou. Snaží se kopírovat mámu, což je špatně. Dítě nepotřebuje mámu a nepovedenou kopii mámy, ale dva autentické rodiče. Potěšilo by mě, kdyby je kniha navedla k úvahám, kolik věcí je podobných a jak mohou přenášet své dovednosti z jedné oblasti do druhé. Možná i prarodiče si mohou pročíst kapitolu o vylétnutí z hnízda a nalezení další polohy své role, ve které mohou být stále užiteční.
Tím, že kniha není postavena na zaručených návodech, ale především na otázkách, otevírá prostor skutečně pro všechny, kteří mají chuť se nad svým přístupem k rodičovství a/nebo leadershipu zamýšlet.
Kdo vlastně jste? Představte nám Michaelu Holišovou.. 😊
Dnes bych se definovala jako propojovatelka. Propojuji nejen jednotlivé střípky sebe sama do jednoho celku, ale pomáhám s tímtéž i ostatním. Aktuálně pracuji především sestředními firmami, respektive jejich lídry. Propojujeme společně jednotlivce do spokojených a výkonných týmů, propojujeme jejich cíle a cesty k nim vedoucí, propojujeme budoucí vize a dnešní realitu. No, a prostřednictvím knihy propojuji i práci a rodinu. Nemohu tedy opomenout, že jsem žena, máma, partnerka...
Velmi mě baví i další propojení - koučovací přístup, který používám při práci s firmami i jako máma, přenáším do škol. Podílím se na vzdělávání pedagogů. Pokud chcete konvenčnější popis, pak jsem lektorka, koučka a mentorka s manažerskou praxí v malých a středních firmách, výrobních i obchodních, více než 14 let podnikatelka ve službách, zakladatelka a dlouholetá lídryně úspěšné neziskovky, autorka online nástroje, který přibližuje koučovací principy jak jednotlivcům, tak také firmám.
Text: Kateřina Žídková
Foto: archiv Michaely Holišové
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
