Mohu-li soudit podle zkušeností ze setkání s lidmi, kteří žijí svoje životy podle podobných pravidel, jaká vyznávaly naše babičky, napadají mne dvě věci. Naši předkové měli mnohem důmyslnější způsob hospodaření se zdroji, s tím, co příroda sama poskytovala, plus s tím, co si sami pěstovali a chovali. Obnášelo to obrovskou spoustu znalostí a zkušeností, které vstřebávali od malička. Po celý život pak nabývali zkušenosti a dovednosti, které předávali dál. Nemysleli si, že jsou stromy, které vyrostou do nebe, měli svoje kořeny pevně a realisticky vrostlé do půdy, na které hospodařili. A ta druhá věc – měli jiné životní tempo. Většina z nich musela celý život tvrdě pracovat, ale lidé kdysi uměli také slavit svátky se vším, co k nim patřilo. Uměli zvolnit. Radost, veselí a hodování, pokud to poměry dovolily, ale také čas určený pro rozjímání a obrácení se do sebe, k duchovnímu životu.
Velkým tématem knižního pokračování je soběstačnost. Ta se v posledním roce obzvlášť hodí. Co se v tomto směru můžeme od babiček naučit?
O tom jsou oba díly naší knížky. Když v nich zalistujete, najdete tu recepty, rady a tipy, jak co zpracovat, naložit a uchovat, jak pečovat o své zdraví pomocí receptů tradiční lidové medicíny, či jak si podle starých drogistických receptur vyrobit prací prostředek ze strouhaného mýdla nebo krém ze sádla a včelího vosku určený pro impregnaci bot. Tyhle tipy jsou záměrně vybrány tak, aby si je dokázal vyzkoušet i divák, který bydlí v paneláku. Vřele doporučuji postupy typu „za málo peněz hodně muziky“, což je například kvašená zelenina. Zkuste si naložit květákové růžičky s chilli papričkou, anebo nechat zkvasit obyčejné zelí s mrkví. Za tři dny máte hotovou vitamínovou bombu, která prospěje vaší trávicí soustavě, a tudíž i vaší imunitě.
Co Vás při zkoumání života a zkušeností našich předků nejvíc překvapilo a co nového jste se od nich naučila vy sama?
Měla jsem to štěstí potkat lidi, kteří zachovávají stará fascinující řemesla, jež v sobě nesou prvky technického génia i umění. A překvapilo mne, jak jsou tyhle věci dodnes životaschopné, s jakou radostí je někteří provozují a jiní si jejich výrobky se stejnou radostí kupují. Vidí kvalitu a trvanlivost těch věcí, i krásu materiálu, ze kterého vznikly. Věděli jste například, že pohádka Sedmero krkavců není žádná báchorka, protože ze spředených kopřivových vláken naši předkové skutečně tkali luxusní látky? Já osobně jsem také objevila něco pro mne zcela nového: dokonale propracované staré technologie a úžasné stroje, které naši předkové vynalezli, aby ulehčili dřinu dělníkům ve fabrikách i zemědělcům na polích…
A dalším překvapením byli lidé, kteří tyhle, občas značně rozměrné technické vymoženosti, na vlastní náklady vykupují, renovují a znovu uvádějí do chodu.
Knihy Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli jsou nejen plné návodů, ale také receptů a fotografií. Liší se v něčem druhý díl od prvního?
Ve druhém dílu naší knížky jsme se chtěli víc zaměřit na to, jak náš seriál i knížka vznikajPovyprávět o lidech, se kterými se setkáváme, včetně toho, co jsme se od nich dozvěděli i mimo kameru. Stále se ale zaměřujeme především na to, co užitečného a praktického pro každodenní život můžeme čtenářům nabídnout.
První díl Babiček se stal rychle bestsellerem a dočkal se několika dotisků, druhý díl ho směle dohání. V čem spočívá jejich kouzlo, co myslíte, že na tomto tématu čtenáře (a potažmo diváky stejnojmenného, velmi úspěšného pořadu) tak oslovilo?
Mám velikou radost z toho, jak čtenáři knihu přijímají. Netroufám si na podrobný rozbor toho, čím čtenáře i diváky naše kniha a televizní seriál tolik oslovují. Mohu soudit pouze z reakcí, které k nám doputují. V dnešní složité a nelehké době je to patrně vlídná atmosféra našeho pořadu, na které se podílí celý náš tým a jmenovitě režisér našeho pořadu, Vít Karas, a naši moderátoři, Tereza Hátleová a Petr Pěknic. „Babičky“ zkrátka a dobře možná představují takový malý záchytný bod uprostřed nyní nepříznivého světa. Podobně přece funguje každá správná babi a děda.
CO ZAUJALO MODERÁTORY POŘADU
„Nejvíce mě ovlivňují osobnosti, se kterými se během natáčení setkávám. Často jsou to totiž zarputilí nadšenci, kteří se vracejí ke starým postupům a tradicím. Strávit den s farmářem, který s lehkostí ovládá tunové voly, zahradníkem, který zpracovává zapomenuté plodiny, nebo tkalcem, který oprašuje dovednost výroby žinylky, je obohacující a inspirující.“ Tereza Hátleová
„Člověk si při sledování postupů a receptů našich předků uvědomí, že platí jejich pořekadlo: Práce kvapná, málo platná. Že poctivá práce, má-li k něčemu být, potřebuje čas. Nic se nedá uspěchat. A to je v naší překotné době hodně důležité zjištění. Konec konců, to je jedna z mála věcí, kterou lze na epidemii ocenit, že člověku dojde, že život není jenom běh od startu do cíle. A kromě toho, když si něco pořádně uděláte nebo vyrobíte sám, má to pro vás mnohem větší cenu, než když si to zajdete koupit do obchodu.“ Petr Pěknic
„Pro mě je zásadní sama filozofie našich předků. Neplýtvat a starat se o přírodu. Nemůžeme si přece myslet, že jako lidstvo budeme zdraví, když je nemocná sama planeta. Jako jedinec celou planetu neovlivním, ale jako zahradník a malý hospodář se mohu starat o půdu. Aby měla živiny, dodávat jí kompost, hnůj, rostlinné jíchy. Nikdy bych půdu netrápila umělými hnojivy a nehubila škůdce chemií…“ Simona Berková
Ve druhém dílu naší knížky jsme se chtěli víc zaměřit na to, jak náš seriál i knížka vznikajPovyprávět o lidech, se kterými se setkáváme, včetně toho, co jsme se od nich dozvěděli i mimo kameru. Stále se ale zaměřujeme především na to, co užitečného a praktického pro každodenní život můžeme čtenářům nabídnout.
První díl Babiček se stal rychle bestsellerem a dočkal se několika dotisků, druhý díl ho směle dohání. V čem spočívá jejich kouzlo, co myslíte, že na tomto tématu čtenáře (a potažmo diváky stejnojmenného, velmi úspěšného pořadu) tak oslovilo?
Mám velikou radost z toho, jak čtenáři knihu přijímají. Netroufám si na podrobný rozbor toho, čím čtenáře i diváky naše kniha a televizní seriál tolik oslovují. Mohu soudit pouze z reakcí, které k nám doputují. V dnešní složité a nelehké době je to patrně vlídná atmosféra našeho pořadu, na které se podílí celý náš tým a jmenovitě režisér našeho pořadu, Vít Karas, a naši moderátoři, Tereza Hátleová a Petr Pěknic. „Babičky“ zkrátka a dobře možná představují takový malý záchytný bod uprostřed nyní nepříznivého světa. Podobně přece funguje každá správná babi a děda.
CO ZAUJALO MODERÁTORY POŘADU
„Nejvíce mě ovlivňují osobnosti, se kterými se během natáčení setkávám. Často jsou to totiž zarputilí nadšenci, kteří se vracejí ke starým postupům a tradicím. Strávit den s farmářem, který s lehkostí ovládá tunové voly, zahradníkem, který zpracovává zapomenuté plodiny, nebo tkalcem, který oprašuje dovednost výroby žinylky, je obohacující a inspirující.“ Tereza Hátleová
„Člověk si při sledování postupů a receptů našich předků uvědomí, že platí jejich pořekadlo: Práce kvapná, málo platná. Že poctivá práce, má-li k něčemu být, potřebuje čas. Nic se nedá uspěchat. A to je v naší překotné době hodně důležité zjištění. Konec konců, to je jedna z mála věcí, kterou lze na epidemii ocenit, že člověku dojde, že život není jenom běh od startu do cíle. A kromě toho, když si něco pořádně uděláte nebo vyrobíte sám, má to pro vás mnohem větší cenu, než když si to zajdete koupit do obchodu.“ Petr Pěknic„Pro mě je zásadní sama filozofie našich předků. Neplýtvat a starat se o přírodu. Nemůžeme si přece myslet, že jako lidstvo budeme zdraví, když je nemocná sama planeta. Jako jedinec celou planetu neovlivním, ale jako zahradník a malý hospodář se mohu starat o půdu. Aby měla živiny, dodávat jí kompost, hnůj, rostlinné jíchy. Nikdy bych půdu netrápila umělými hnojivy a nehubila škůdce chemií…“ Simona Berková
