Byl to jeden z nejskandálnějších románů první poloviny 20. století. Poprvé vyšel na konci dvacátých let ve Florencii a v Paříži, ovšem v autorově rodné Británii bylo jeho vydávání zakázáno až do 60. let. Takže si jej angličtí kulturní turisté přiváželi z výletů na kontinent tajně jako pikantní suvenýr, což možná ještě přiživovalo jeho "špatnou pověst".
Mimochodem, v češtině vyšla kniha poprvé už v roce 1930 - a žádný skandál nevyvolala. Snad to bylo i tím, že čeští čtenáři asi tak silně neprožívali ostrou kritiku britské společnosti, jež za Kanálem mohla u rady schvalovatelů a zakazovatelů vyvolávat prudší nesouhlas než domnělá obscénnost knihy. Protože Milenec lady Chatterleyové je možná erotický román, určitě však ne obscénní. Byt hranice mezi těmito výrazy vždy byla a bude hodně pohyblivá.
"Kněz lásky D. H. Lawrence erotiku a sex posvětil, povýšil je na posvátný obřad, na pohanský rituál spjatý s rytmem ročních dob, s pohybem slunce na obloze, s měsícem, hvězdami, s celou živou i neživou přírodou. Sex byl pro něho životodárnou, slunci podobnou silou, která muže očistit a ozdravit nejen mezilidské vztahy, ale také vztah člověka k celému přírodnímu světu, k vesmíru." To napsal Martin Hilský ve své studii o Lawrencovi, která vyšla jako doslov sbírky povídek Stíny jara. Je to čtení stejně vzrušující a inspirativní jako samotné Lawrencovy texty.
D. H. Lawrence (1885-1930) se úspěchu své knihy nedočkal, zemřel pouhý rok po jejím prvním vydání. A vlastně by musel čekat dlouhá desetiletí, než se kniha stala součástí literárního kánonu a vysokoškolských skript, než se stala jednou z vůbec nejfilmovanějších knih, a hlavně knih nejčtenějších. Milostný příběh mladé aristokratky Constance, která si místo svého urozeného (a želbohu invalidního) manžela zvolí "obyčejného hajného", dnes už žádný skandál nevyvolá; stále nás však muže oslovit a dojmout - a vzrušit - nejen mimořádnými literárními kvalitami, ale především silou vášně obou milenců i samotného autora.
