Chce-li člověk něco říct k dnešnímu světu, zůstane rozpolcený. Polovina lidí v něm nachází beznaděj a druhá polovina ho velebí do nebes, jako by všechno, co bylo předtím, nestálo za zlámanou grešli. Je to stejné jako ve známém Žáčkově aforismu:

Ber život jako pírko v tom povětrném světě,

ber život jako pírko – a vichr odvane tě.

Ber život jako balvan v tom božském nedohlednu,

ber život jako balvan – a potopí tě ke dnu.

Jiřího Žáčka z této pustiny marnosti vysvobozuje Miss Dobré naděje, jeho láska – vždy znovuzrozená, pozemská a milující básníka.