Kniha se věnuje činnosti ženských spolků v českých zemích od 60. let 19. století do první světové války, kterou vedly snahy o dosažení občanské, národní a posléze i politické emancipace. Všímá si rozmanitých osvětových, kulturních a především vzdělávacích aktivit, směřujících k získání plnoprávného občanského postavení.
Česká společnost prošla v letech 1860–1914 proměnou, kterou ovlivnily nejen pozvolná liberalizace a demokratizace, ale též sílící nacionalizace politiky, rozmach vědy a techniky a s ním související rozvoj vzdělávání. Postupné uvolňování politických poměrů zasáhlo též ženy, jež rakouská legislativa stavěla do pozice neplnoprávných státních občanů v soukromé i ve veřejné sféře. O odstranění této nespravedlnosti usilovaly občanské ženské spolky od 60. let 19. století budováním vyššího a středního dívčího školství. Vzdělání, četné charitativní, osvětové a kulturní aktivity napomáhaly ženám v řešení mnohých problémů spjatých s občanskou a národní emancipací. Generace mladých, vzdělaných žen občas spolupracující s dělnickými ženami přistupovala k dosud realizovanému programu kriticky a požadovala jeho rozšíření do oblasti politiky. Tím, jak byly jejich snahy naplněny, se zabývá tato kniha.