Okamžiky, v nichž Gavrilo Princip přistoupil k automobilu, který zůstal bezmocně stát na místě, a zastřelil arcivévodu Františka Ferdinanda i jeho choť, snad patří k nejosudnějším v celém novověku. Teroristický čin ohromující účinnosti dosáhl svého cíle – původně chtěl osvobodit Bosnu od habsburské vlády a nakonec vytvořil silné moderní Srbsko, ale zároveň způsobil pád čtyř významných impérií, smrt milionů lidí a zkázu civilizace. Hrozné následky zřetězení událostí, jež ten čin rozpoutal, jsou dobře známé, zato faktory, jež způsobily, že zdánlivě prosperující a samolibá Evropa nedokázala odolat důsledkům zmíněného atentátu, jsou mnohem méně zřejmé a sporné. Christopher Clark v knize Náměsíčníci líčí, jak došlo k vypuknutí první světové války a jaké byly její příčiny.

Práce čerpá z četných nových pramenů a ukazuje Evropu, jež se velice liší od obrazu, jaký známe, a soustřeďuje pozornost na Srbsko a Balkán. Clark začíná zavražděním srbského krále Alexandra I. v roce 1903 a ukazuje, že tehdejší Evropa nebyla, alespoň jak nám připadá, dnešním ostrovem záviděníhodné stability, nýbrž ji sužovaly chronické problémy. Ve skutečnosti se poté, co Německo roku 1890 odmítlo prodloužit platnost zajišťovací smlouvy s Ruskem, postupně změnila z multipolárního světa 80. let 19. století v bipolární systém rozdělený ve dvě aliance – Dohodu, uzavřenou Francií a Ruskem, k níž se později volně přidružila Velká Británie, a Trojspolek Německa, Rakouska-Uherska a jejich nespolehlivého spojence Itálie – v svět plný terorismu, bojechtivosti a nestability, v němž se „volná síť aliancí na Evropském kontinentu zapletla do konfliktů, jež se odehrávaly na Balkáně“, což dodalo sarajevskému atentátu vpravdě seismickou sílu, a který politicky řídila řada neuvěřitelně neschopných politických představitelů. Autor odhaluje, že se muži, kteří vládli Evropě a pyšnili se svou moderností a rozumností, chovali jako náměsíčníci, potáceli se od jedné krize ke druhé a nakonec sami sebe přesvědčili, že jediným východiskem je válka.