Kniha ukazuje, že ani v době tzv. „divokého kapitalismu“ od konce 18. až do prvních desetiletí 20. století právě ti nejvýznamnější podnikatelé v zemích Koruny české nebyli „vykořisťovateli pracujících mas“, ale lidmi, kteří se dostali na vrchol vlastní přičinlivostí, lidmi, kteří nevyžadovali po svých zaměstnancích nic víc, než co svému podniku dávali oni sami. A kteří svým zaměstnancům bývali v pracovitosti často nedostižným příkladem.