Humoristické povídky Jiřího Traxlera prostupuje jediné téma – erotika dospívání – v mnoha podobách, proměnách a situacích. Dozvíme se, co dělají dospělí, když jdou děti spát, že Petřín není ohřívárna, komu patřil Vyšehrad po setmění, co se odehrávalo v křovinách zpustlé Grébovky nebo za jakým účelem se běhalo Stromovkou, zažijeme lásku v páternosteru, milostnou schůzku ve třech, ve čtyřech i v organizované skupině a manželství na zkoušku, vydáme se na rande se dvěma sněhuláky a dostane se nám poučení, jak rozveselit vážnou známost. Když autor čítával své povídky při svých koncertech, bavili se diváci všeho věku. Zaujme knižní vydání těchto retro příběhů i dnešního čtenáře? Náctiletý se jistě usměje nad bezmeznou naivitou dospělých, čtenář v produktivním věku snad na chvíli zapomene na hromadění produktů a senior možná nostalgicky zalistuje vlastní pamětí.

Motivy příběhů, reálie a zvolená forma vyprávění navozují dojem skutečných zážitků. Autor však s nadhledem sobě vlastním podotýká, že se jedná spíše o zastydlé projevy pubertálního fantazírování, doslova pubesc/i/ence fiction. A jedním dechem za všechny kluky dodává, že titulní věta je nonsens a že s holkama to umět vlastně nelze. Naštěstí to umějí ony s kluky.