Když se Kristiana vypravila z Bulharska do Libye, aby jako zdravotní sestra nastoupila na oddělení hemodialýzy v místní nemocnici, těšila se, že konečně unikne chudobě ve své zemi a s manželem si našetří peníze pro sebe i nemocného syna. Po počátečních těžkostech se vypracovala na kvalifikovanou zdravotní sílu a manžel získal místo jako pediatr, ale život, který se jim s takovým úsilím podařilo vybudovat, se během okamžiku proměnil v peklo. Když jednou večer Kristiana přijíždí po práci domů, čekají na ni policisté a po prohlídce bytu ji naloží do auta, zavážou oči a odvezou na neznámé místo. Tak začíná neuvěřitelná anabáze plná neslýchaného utrpení. Nekonečných osm let strávila Kristiana spolu s dalšími bulharskými sestrami v libyjských věznicích, protože policie potřebovala najít obětní beránky případu, který hrozil přerůst v národní tragédii. Kvůli liknavosti a nedbalosti libyjských úřadů se v dětské nemocnici v Benghází nakazily stovky dětí virem HIV a totalitní režim Muammara Kaddáfího se snažil najít viníky mezi zahraničním personálem. Nezáleželo na tom, že Kristiana v dětské nemocnici vůbec nepracovala ani že se zadržené zdravotní sestry neznaly. Policie je obvinila ze spiknutí a po nelidském mučení odsoudila k trestu smrti.