Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
OTA KARS, autor knihy Jmenuju se Tomáš, vzpomíná na dětskou hereckou hvězdu.
Odkud znáte Tomáše Holého a jak jste se dostal k sepsání knihy o něm? Tomáše jsem znal ze školy od třetí třídy. Ale tehdy jen jako slavného spolužáka z třídy vedlejší. Od čtrnácti let jsme se na gymnáziu hodně sblížili a naše kamarádství nám vydrželo až do Tomášovy mladé smrti v jeho necelých dvaadvaceti letech. Přestože jsem o něm věděl hodně, v knize jsou věci skutečně ověřené z několika zdrojů i pramenů, nikoliv jen zábavné či smutné příhody bez opory ve faktech. O tom, že bych ji napsal, kdysi několikrát uvažovala Tomášova maminka Maruška, a to nejen když párkrát zvažovala reakci na nepravdivé či zavádějící články o Tomášově životě a smrti. Po její smrti mě nakonec o napsání požádal Tomášův tatínek Václav. Bylo to pro mě těžké rozhodnutí. Nechtělo se mi z mnoha důvodů, ale teď jsem moc rád, že jsem to udělal. A doufám, že se to povedlo a že to lidem Tomáše přiblíží nejen jako toho mimořádného herce a filmovou hvězdu, ale taky jako toho „opravdovýho kamaráda a kluka odvedle”.
Co všechno kniha o tomto nezapomenutelném herci prozradí? Je to příběh Tomášova života. Od seznámení rodičů, přes narození Tomáše, jeho dětství, školní léta, až po obrovskou změnu, která nastala v podstatě v krátkých čtyřech letech, kdy intenzivně natáčel filmy a stal se neuvěřitelně slavným. Kniha zachycuje také období jeho odklonu od filmování, studium na gymnáziu, právech, přibližuje Tomášovy kamarády, lásky, podivnou dobu a důležité okolnosti, za kterých se jeho život odehrával.
Obsahuje nějaké fotografie? Ano, kniha obsahuje i slušný obrazový materiál. Bezmála 100 fotografií, obrázků a dokumentů, které se Tomáše nějak týkají. Jde nejenom o známé filmové fotky, ale především o fotky rodinné, školní, s kamarády, legitimace, rodný list, památník a další. Musíme si uvědomit, jak vzácné třeba ty fotky z „normálního“ života jsou. Jsou z doby, kdy fotit se znamenalo něco jiného než dnes pomocí mobilu. Zvlášť dospívající většinou o focení sebe samých v tomto věku neměli zájem. Spoustu fotografií poskytl tatínek Tomáše, další nezištně jeho příbuzní, přátelé a spolužáci. Kniha obsahuje také úplný výčet Tomášových rolí, včetně stručného popisu shrnutí jejich děje. Najdete v ní také základní mapky a informace, kde se filmy natáčely, stejně jako základní mapové črty důležitých míst, kde Tomáš prožíval svůj životní příběh.
Od smrti Tomáše Holého již uplynulo bezmála 30 let a je stejně oblíbený jako tenkrát. Čím myslíte, že to je? Byl ve filmech nejen dětsky roztomilý a zároveň přiměřeně drzý a fotogenický, ale byl to skutečně talentovaný filmový herec a showman před kamerou i mimo ni. K tomu mu dopomáhal jeho skvělý humor, ale také vysoká inteligence, intuice a schopnost vnímat věci a situace v souvislostech, které většině unikají. Takže v rolích působil naprosto přirozeně a autenticky, jako by ani nehrál.
Který film s Tomášem Holým se vám nejvíce líbil a proč? Asi ten, který z něj udělal okamžitě největší hvězdu, tedy Velryba. Má totiž skvěle napsaný příběh, který oslovuje různými aspekty společně dospělé i děti. Má také skvělé herecké obsazení a atmosféru, včetně takového pocitu romantického zimního a horského dobrodružství. Ačkoliv ve skutečnosti se v něm, kromě základní silné příběhové linky, tolik dějově neodehrává. O to víc se děje emočně mezi jeho hlavními aktéry a každá vážná věc je v něm propojená s humorem a obráceně, jak je to často i v životě. Pak se mi líbí Kachyňovo Setkání v červenci, což je u nás v současnosti, myslím, trochu nedoceněný film. Samozřejmě i odlehčená „prázdninová“ Polepšovna a další. Tomáš vylepšuje i ty trochu slabší filmy.
Chystáte nějakou další knihu, nebo zůstane Tomáš Holý vaším jediným počinem? Chystám román či novelu Spratci, která je příběhem o dospívání. Odehrává se mezi léty 1982 až 1990, kdy se naštěstí všechno změní. Nejde však „historický román”, ale příběh, který se v jiných kulisách může stát každému. Psaní o jiných známých osobnostech ve formě literatury faktu není můj styl a neplánuji ho. Tomáš a jeho maminka Maruška pro mě znamenali strašně moc, takže tam šlo o něco jiného.
Text: Kateřina Žídková Foto: z knihy Jmenuju se Tomáš
Na první pohled mě uchvátila obálka a anotace knihy mi slibovala přesně to, v co jsem doufala. A taky jsem to dostala, dokonce mnohem víc. Žádné takové fantasy jsem ještě nečetla, a to jsem celkem zvyklá na krvavé scény z různých severskýchPro citlivé povahy, kterým vadí násilí a explicita to určitě není. Autorka se s tím opravdu nepáře a pěkně vám to rozpitvá, stejně jako Nita pečlivě pitvá mrtvoly nepřirozených.
V pondělí 16. prosince jsme měli v Domě knihy vzácného hosta. Do Ostravy přijel na besedu MUDr. Tomáš Šebek, který zde představil svou knihu Objektivní nález: Moje nejtěžší mise.
Vyhrajte TraDiář 2025, který je určen pro všechny milovníky tradic, hodí se do každé rodiny – pro maminky, babičky i pro ty, kteří děti nemají. Pro všechny, kteří rádi používají tištěné diáře a chtějí se dozvědět něco víc a pomocí tradic se znovu napojit na přírodu a komunitu lidí kolem sebe. Čeká na 4 výherce!