Právě dnes vyšla nová kniha spisovatelky Hany Hindrákové Očarovaná. Nejen o této novince jsme si s autorkou povídali v následujícím rozhovoru.
Představila byste krátce Vaše knihy Karibu Keňa, Děti nikoho a Dobrovolnice?
Karibu Keňa vypráví příběh Sáry Ječmínkové, která se rozhodne udělat velkou životní změnu a přijme práci delegátky v Keni. Jenomže ji někdo začne ohrožovat voodoo…Román Děti nikoho je inspirovaný skutečným příběhem Davida, který vyrostl na ulici v Keni.
Dobrovolnice je příběhem Amélie Statečné, která se vypraví na dlouhou cestu do Afriky a dostane se na stopu únosům dětí.
V nejnovější knize Očarovaná, která prvě vyšla, jsou dvě témata – závislost na alkoholu a čarodějnictví v Keni. Proč jste je spojila do jedné knihy? Prolínají se nějak nebo jde o dvě dějové linie?
Očarovaná vypráví příběh Kateřiny, která odlétá do Keni čerpat inspiraci pro nový román. Jenže uvidí, něco co neměla, a tím nad sebou vynese rozsudek smrti. Sandra tuší, že se sestře přihodilo něco zlého. Vydá se na stejně nebezpečnou cestu a upadne do pasti kmenových tabu, kouzelných rituálů a mocných kleteb...
Nejprve jsem začala psát knihu o čarodějnictví, a protože se v mém blízkém okolí objevilo pár lidí se závislostí na alkoholu a já jsem se z toho potřebovala vypsat, zapracovala jsem tam i toto téma. Obě témata se prolínají.
Máte pocit, že se v České republice málo hovoří o problému závislosti na alkoholu nebo proč jste si toto téma vybrala?
Ano, myslím si, že pro spoustu rodin je to stále tabu, a také že závislost na alkoholu je často bohužel podceňována.
Teď k čarodějnictví. Minulý rok jste se setkala s čarodějem ze západní Keni. O čem jste si povídali, co Vám ukázal, případně, co Vás naučil?
Povídali jsme si o jeho práci, spíše tedy o jeho poslání. Schůzku mi domluvili známí a vypravili jsme se na ni do největšího nairobského slumu Kibera, kde měl čaroděj propůjčenu jednu chatrč, aby ho tam mohli navštívit zdejší klienti. Do Nairobi přijel pouze na pár dní a na nás si udělal čas na cca dvě hodiny. Vzhledem k tomu, že čarodějnictví je v Keni postavené mimo zákon, neznali jsme čarodějovo jméno a nesměli jsme pořizovat žádné fotografie. Vyprávěl nám, že za ním chodí lidé s různými přáními a prosbami – když chtějí získat peníze, když chtějí získat lásku, nebo se zbavit nemoci a ukazoval nám různé druhy bylinek a lahvičky s popelem, které u toho používá. Čarodějnické učení převzal od svého dědy, který i když je už mrtvý, se mu stále zjevuje ve snech a radí mu, kde sbírat jaké byliny.
Další román, který dokončujete, nese název Lovci lebek. O čem bude?
Posledních deset let zatemnila mozek Jaroslava Jelínka jediná myšlenka. Myšlenka na pomstu. Tehdy boss ukrajinské mafie zastřelil jeho kolegu Lukyho a zůstala po něm těhotná žena. Ačkoliv Jaroslav konečně dostal nabídku práce u speciální jednotky Lovci lebek, má ke spokojenosti daleko. Život mu komplikují nevyřešené dluhy z pokeru a sílící tlak vymahačů. Problémy vygradují manželčinou nevěrou a Jaroslav nechá ze vzteku zmlátit svého soka v lásce. To ovšem netuší, že pracuje pro mafii. Pracovní úspěchy střídají neúspěchy. Ačkoliv dopadnou celoevropsky hledaného pedofila z Anglie, nepodaří se jim zabránit znásilnění a vraždě sedmileté Amálky. Ukrajinská mafie posílá do Čech nebezpečného nájemného vraha, aby zlikvidoval nepohodlné svědky, po nichž pátrá i Jaroslavova jednotka. Zdá se, že nájemný vrah s andělskou tváří je vždy o krok napřed. Svědci umírají dříve, než je nalezne speciální jednotka. Nakonec se v opuštěné chatě uprostřed hustých krkonošských lesů strhává boj o posledního, nejdůležitějšího svědka Königa.
Čemu se kromě psaní knih věnujete?
V současné době se nejvíc věnuji péči o svého syna Káju, který se narodil na začátku února.
Několikrát jste navštívila Afriku, ale byla jste také na měsíční cestě po Skandinávii. Povězte nám něco o tomto pobytu.
Do Skandinávie jsme vyrazili minulý rok v červnu s manželem. Půjčili jsme si auto a vyjeli jsme nahoru přes Německo, Dánsko a Norsko až téměř k nejsevernějšímu bodu Evropy, krátce jsme se podívali do Švédska a přes Finsko, Pobaltí a Polsko se vraceli zpátky. Přespávali jsme v autě a k jídlu jsme si vařili instantní stravu, kterou jsme si vezli z Čech. Skandinávie je totiž pro nás neúnosně drahá. Já jsem tuto cestu absolvovala již podruhé, akorát v obráceném směru. Musím říct, že oproti cestě před deseti lety nám vyšlo daleko lepší počasí – na Skandinávii až netypické. Jakmile jsme vyjeli nad polární kruh, oteplilo se na třicet stupňů a na Lofotských ostrovech jsme se opalovali v plavkách. Tenkrát jsme tam ve stejném období chodili v zimní bundě a ještě nám byla zima.
Neplánujete knihu, jejíž děj by byl zasazen do tohoto prostředí? Nebo už kromě Lovců lebek máte něco rozpracováno?
Mám rozpracovanou novou knihu z afrického prostředí, jejíž hlavním tématem bude keňská sekta Mungiki a problematika AIDS. Nápad na knihu ze severského prostředí zatím nemám, ale nikdy nevíte.
Text: Kateřina Žídková