Společnost v Čechách měla v letech 1830-1851 velmi rozdílný vývojový rytmus. Změna se v ní navíc odehrávala v době mezi dvěma evropskými revolucemi. Čechy byly též zemí, kde vedle sebe žili po dlouhá staletí Češi, Němci a Židé. Modernizace zde nenarážela jen na meze tradice, neboť se ubírala zároveň i cestou, na níž se vytvářel nacionalismus. Tento zcela nový společenský fenomén přispíval jak ke kulturní, společenské, politické a případně i hospodářské emancipaci, tak k vyostřování problému multietnicity v těchto i dalších sférách společenského života. V dobových společenských změnách sehrála významnou roli i česká národní elita, kterou autor chápe jako obezřetnou zejména proto, že se její příslušníci snažili při prosazování svých cílů klást velký důraz na to, aby se svým jednáním pokud možno vyhnuli vyostřeným konfliktům. Ne vždy se jim to však podařilo.