Korunní princ Rudolf (1858–1889), jediný syn císaře Františka Josefa I., je jednou z důležitých postav této knihy. Stejně jako Ferdinand V. Dobrotivý (1793–1875), Pražany láskyplně titulovaný „náš Ferdáček“, který po abdikaci na císařský trůn dožil zbytek svých dní na Pražském hradě. Tyto významné postavy naší historie, spolu s budoucím ministrem Aloisem Rašínem či senátorem Soukupem a s plejádou drobných a často bezejmenných figurek – zaplňují listy barvitých vzpomínek Antonína Fialy (1866–1936). Autor těchto pamětí se narodil na Pražském hradě, otec byl požárním hlásným na Svatovítské věži, matka sloužila na zdejším hradním hejtmanství. Malý Antonín trávil dětství i jinošská léta v bezprostřední blízkosti významných dějinných postav i drobných aktérů hradního a malostranského života. Nejen vzpomínky na to, jak Antonínova matka pekla pro následníka rakouského trůnu lívance, ale i na dětské lumpárny na chodbách tak řečeného „Burgu“ či studium na pražské kadetní škole a počátek dráhy důstojníka c. a k. armády, jsou cenným svědectvím tehdejších společenských poměrů.

Antonín Fiala se po pádu monarchie sžil s republikánskou érou a kariéru završil jako správce vysokoškolských Hlávkových kolejí. Na druhou polovinu 19. století však vzpomíná s neskrývanou nostalgií i svérázným humorem – a před námi tak vyvstává perem očitého svědka načrtnutý obraz „zlatých časů monarchie“, tak ostře kontrastující s národoveckým vykreslením Rakouska-Uherska jako temného „žaláře národů“…
Osobní svědectví bývají často blíže pravdě, nežli dějiny tesané do kamene dlátem, jež třímá ruka vítězova. Fialovy autentické vzpomínky proto snad mohou přispět k poctivějšímu zhodnocení této významné etapy naší historie.
Tato výpravná kniha má aspiraci zařadit se mezi žádané pragensie – i díky množství vzácných obrazových dokumentů a řadě nejstarších fotografických vyobrazení tehdejší Prahy.