„Bohumil Ždichynec patří k oněm osvíceným představitelům zkoušeného lidského druhu, jejichž jak lékařská, tak i spisovatelská (a jiná) aktivita je dána především tím, že jejich duchovní zření zjevně a zhusta oplývá takřečeným utopickým napětím. Čili hledáním sounáležitosti mezi dimenzí etickou a estetickou, pojetím umělecké tvorby jako ‚viditelného před objevení se‘ i vnímáním krásné literatury jako příležitosti k spřízněnému směřování. Život je dar, ale není lhostejné, jak ho prožijeme, poznamenává v jednom svém textu lékař a spisovatel. Tudíž by nemělo být lhostejné, že filosofující a píšící jubilant má již za sebou goethovsky povznášející léta učňovská a tovaryšská, delší čas též mistrovská a že už vstoupil do údobí nadmistrovského. Iluminován celoživotní péčí o duševní i tělesné schránky, vážící každý krok a čin na vahách vědy a umění a zpytavě pohlížející na plejádu sepsaných knih coby vábivě magických krystalů, které útěšně lemují jeho životní pouť,“ píše v hodnocení knihy její hlavní autor literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D.