Monografie představuje ucelené zpracování odpovědnosti za právní vady. Zaměřuje se na zodpovězení otázky, jaké případy představují plnění s právní vadou a za jakých okolností se odpovědnost za právní vady neuplatní. Vzhledem k tomu, že v platném českém právu platí zásada stejného zacházení s právní a faktickými vadami, podle které se na faktické a právní vady použijí totožná pravidla, najde řada závěrů uplatnění též v poměrech faktických vad.

Ačkoliv se práce zaměřuje primárně na výklad české právní úpravy, zejména ustanovení § 1914 a násl. ObčZ zasazených v obecné části závazkového práva, věnuje se zde též pozornost doktrinálně-teoretickému rozboru odpovědnosti za právní vady. Jednotlivé přístupy, jak lze odpovědnost konstruovat, totiž ovlivňují řešení souvisejících právních otázek. Publikace se sice zabývá převážně právními vadami vyskytujícími se u kupní smlouvy (a jiných smluv směřujících k převodu vlastnického práva), vyjadřuje se však i k tomu, zda je možná odpovědnost za právní (a faktické) vady u smluv, na základě nichž se věc poskytuje do užívání (a požívání), jakož i u smluv, v nichž se dlužník zavazuje k poskytnutí činnosti s řádnou péčí (nikoliv k dosažení výsledku). Práce obsahuje též nové podněty k řešení otázek počáteční nemožnosti plnění, možnosti vyloučení odpovědnosti za vady, zcizení úhrnkem a řadu dalších.