V současnosti je převážná většina nehod způsobena chybou člověka, u autonomních vozidel bude nejčastější příčinou nehod technická závada. Zatímco v částečně autonomních vozidlech bude ještě přítomen řidič, plně autonomní vozidla budou kontrolována jen systémy autonomního řízení. Na autonomním řízení se bude podílet mnoho různých subjektů, jejichž výrobky, služby nebo data mohou být potenciálně příčinou škody. Výjimkou nebude ani situace, kdy bude příčinou škody autonomní rozhodnutí systémů řízení, nebo škoda, která vznikne kombinací různých příčin.

Publikace se zaměřuje nejen na odpovědnost podle ustanovení občanského zákoníku, jež by byla aplikovatelná v případě vzniku škody, ale také na jednotlivé subjekty, které by mohly za škodu odpovídat, a analyzuje jejich odpovědnost z pohledu občanského práva. Autoři identifikují nedostatky platné právní úpravy a předkládají možná řešení. Publikace neopomíná ani téma odpovědnosti za autonomní systémy a umělou inteligenci obecně, nebo právní úpravu autonomního řízení v jiných právních řádech.

Z recenzního posudku:

Publikace si vytkla za cíl zmapovat právní úpravu civilní odpovědnosti za škodu z provozu autonomních vozidel a případně navrhnout její změny tak, aby byla připravená na rozvoj autonomní mobility. Kniha je přehledně strukturovaná, má svou logickou stavbu, která umožňuje čtenáři zkoumané problémy pochopit na obecné i konkrétní úrovni.

Autoři se nejprve věnují autonomním vozidlům, resp. jejich druhům a rozdílům mezi nimi a specifickým vlastnostem umělé inteligence, jež je nutné promítnout do úvah o odpovědnosti za škodu. Poté se zaměřují na civilní odpovědnost za škodu striktně optikou provozu autonomních vozidel. Autoři dále zkoumají, jak autonomní vozidla a deliktní odpovědnost fungují v legislativě jiných států. Protože se na autonomní mobilitě podílí a nepochybně i dále bude podílet řada různý subjektů od výrobce vozidel, přes poskytovatele dat až po řidiče částečně autonomních vozidel, věnují autoři poslední kapitolu odpovědnosti z pohledu jednotlivých aktérů autonomní mobility. Teprve tato kapitola uzavře vhodně celý diskurs, neboť právě odpovědnost jednotlivých aktérů z jejich perspektivy bude jistě pro čtenáře zajímavá, přínosná i varovná současně.

Jedná se o vůbec první ucelenou publikaci na takto zvolené téma z pohledu českého práva. Publikaci lze však doporučit i čtenářům, které zajímá umělá inteligence obecně a některé specifické aspekty její právní regulace (autonomie jednání umělé inteligence, multikauzalita, nebo odpovědnost za software a za data). Přeji knize spoustu nadšených čtenářů.

doc. JUDr. PhDr. David Elischer, Ph.D.