Jitka Volfová je pseudonym autorky knihy Smlouva s Adamem. Jedná se o první díl plánované trilogie o sexuálním zasvěcování mladé učitelky, která ve své naivitě a okouzlení sexem podlehne otci svého žáka. Kniha je autorčinou prvotinou a je označována jako Padesát odstínů šedi po česku. První díl erotického románu nazvaný Učitel lásky, barvitě líčí nejen příběh hlavní hrdinky, ale také rodinné vztahy a sexuální příhody jejích dvou kamarádek.Jitka Volfová je váš pseudonym. Odhalíte někdy v budoucnu své pravé jméno?
Zatím k tomu nevidím důvod, myslím si, že je mnohem zajímavější zůstávat v anonymitě. Však co by za ni slavní lidé, neustále vláčení prvními stránkami bulváru, dali! O žádnou publicitu příliš nestojím také s ohledem na své okolí, které o mém psaní nemá ani ponětí. Mohlo by se totiž stát, že by všem dříve nebo později začala vrtat hlavou otázka, kolik pravdy je na rčení, že tichá voda břehy mele.
Smlouva s Adamem je první kniha plánované trilogie. Máte už vymyšlený celý příběh?
Zatím mám vymyšlený jen druhý díl, na kterém momentálně intenzivně pracuji. U třetí části mám v hlavě jen některé základní motivy, které bude ještě třeba dále rozpracovat.Nejspíš se však při jejím psaní nechám inspirovat kromě jiného i každodenním životem kolem nás a možná i ohlasy čtenářůna první díl.
V čem se liší Padesát odstínů po česku od bestselleru britské autorky E. L. James? Byly pro vás její knihy inspirací?
Inspirací pro mě rozhodně nebyly, neměla jsem o nich totiž ani tušení. Svůj román jsem psala přibližně rok a půl a o existenci tohoto bestselleru jsem se dozvěděla necelý měsíc před jeho dokončením. Přiznám se, že z recenzí, které jsem zaznamenala, jsem neměla ani trochu radost, protože jsem v nich objevila tři rysy, které se shodovaly s mým románem. On – bohatý muž, ona – obyčejná dívka a snaha o uzavření jakési dohody mezi nimi. Po přečtení prvního dílu Padesáti odstínů šedi (druhý jsem zatím nečetla) jsem se však uklidnila, myslím si totiž, že těmito třemi body veškerá podobnost končí. Na porovnávání obou knih těžko mohu být dostatečně objektivní, ale pro mě osobně je pojetí erotiky v Padesáti odstínech šedi příliš drsné a dost extrémní. Hlavní hrdina mého románu rozhodně nehodlá své partnerce nijak ubližovat, jeho cílem naopak je dopřát jí ty nejkrásnější sexuální zážitky, jistý háček je jen v tom, že by jí je rád poskytoval ve velmi hojné míře.Řekla bych, že v mém příběhu je mnohem víc lásky, romantiky a hravosti, nepostrádá ani prvky humoru a navíc se zabývá i obecnými
vztahy mezi muži a ženami.
Jak si vysvětlujete zvyšující se celosvětový zájem o erotickou literaturu?
Nemám detailní přehled o celosvětové erotické literatuře, proto bych se raději vyjádřila jen k českým čtenářům nebo spíše čtenářkám. Myslím si, že jistý stupeň zájmu je dán už tím, že erotika se dotýká každého dospělého člověka a zdaleka ne všichni jsou se svým sexuálním životem spokojeni. Není ani divu, vždyť se jedná o velmi složitou záležitost a najít při ní dokonalý soulad obou partnerů bývá někdy dost obtížné. Ženy jsou vyčerpané a unavené nejen ze zaměstnání, ale i z péče o děti a domácnost a večer často touží nejvíc po tom, aby se mohly dostatečně vyspat a odpočinout si před dalším náročným dnem. Spíš je potěší pouhé něžné pohlazení a objetí partnera než vášnivý sex, na který jim nezbývá dost sil. A ani muži na tom nejsou o mnoho lépe. Stres a pracovní vypětí v práci, nebo naopak obava, zda budou schopni zabezpečit rodinu třeba po ztrátě zaměstnání, to všechno jsou přímo zabijáci sexu. V rodinách s dětmi leckde chybí dostatek soukromí, u některých partnerů je zase problémem velká disproporce mezi potřebou sexu každého z nich. A právě proto je tak příjemné zasnít se nad knížkou a představovat si, jak by to bylo krásné, kdyby člověk nemusel řešit každodenní ubíjející starosti a mohl si dovolit trávit spoustu času sexuálními radovánkami. Jak by bylo nádherné žít ve světě, kde ženy jsou nejen krásné, ale i ochotné a neznají problém s dosažením orgasmu a kde muži jsou natolik výkonní, že u nich třeba porucha erekce vůbec nepřipadá v úvahu.
Jsou ve Smlouvě s Adamem autobiografické prvky, nebo se jedná o čistou fabulaci?
Příběh jako takový je zcela fiktivní, o jednotlivých situacích se to ovšem už tak jednoznačně říci nedá. Však je známá pravda, že člověku se nejlépe píše o tom, co poznal na vlastní kůži. Při psaní románu je však potřeba k realitě občas přidat i vlastní fantazii a tím se pokusit přimět čtenáře, aby i on začal tak trochu snít anebo v lepším případě se čtením dokonce i inspiroval.
Přestože zůstáváte ukryta pod jiným jménem, prozradíte nám něco o sobě?
Jsem narozená v ohnivém znamení Berana, čímž je řečeno mnohé. Když si něco usmyslím, není jednoduché mě od toho odradit, také jsem hodně temperamentní a značně komunikativní, takže stejně jako hlavní hrdince se mi občas stává, že rychleji mluvím, než myslím. Nesnáším stereotyp, naopak mám ráda dynamiku a rychlost, možná i proto jsem na rozdíl od svého partnera odjakživa velkou fanynkou hokeje. Malou zmínku o něm nakonec pozorný čtenář jistě odhalí i v mé knize. Od dětství jsem velmi ráda četla a myslím si, že i díky stovkám přečtených knih jsem našla odvahu začít se plést do spisovatelského řemesla. Psaní mě náramně baví a byla bych velmi ráda, kdyby si četbu mého románu čtenář užíval alespoň tak, jako já si užívám jeho psaní.
Text: Kateřina Žídková
