„Paničky,“ jak je nazván další soubor povídek Vlasty Pittnerové, byly manželky úředníků a zřízenců, zkrátka těch, kteří „byli něco lepšího“, seděli v kancelářích nebo dozírali na práci těch, kteří se živili řemeslem nebo nádenickou prací. Společenské postavění jejich manžela však nestačilo k tomu, aby „povýšily“ na milostpaničky. Někdy se tak říkalo i ženám, jimž podle měřítek druhé poloviny devatenáctého století sice titul „paničky“ nepříslušel, ale jimž bylo potřeba se zavděčit nebo vetřít do jejich přízně.Bývaly laskavé, přísné, protivné, tvrdé, nepřístupné, zkrátka stejné, jako dnešní ženy.